Štěkaná

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Stekani

Nejlépe ale štěkají psi

Štěkaná není hra pro psy, jak se můžeme dovídat. U psů má jen původ. Ve skutečnosti se jedná o hru, kterou se baví dnešní děti a kterou puberťáci prudí své okolí vyžadující klid. Hra obyčejně končí sprdungem od nějaké baby či chlapa.

[editovat] Historie

Vše začalo už kdysi strašně dávno, když si člověk ochočil psa. Člověk chtěl pomocníka, pes chtěl poskytovatele jídla. Člověk byl bohužel strašně líný dávat psům jídlo, a tak si psi museli o jídlo říkat. Chtěli se naučit mluvit, ale nedostali se dál, než ke šťěkotu. Kdo neví, jak vypadá štěkot, tak asi nějak takhle: haf haf haf vrrr haf haf haf.

Člověk nakonec přišel na to, že pes si štěkotem žádá jídlo, bohužel mu to nějakou dobu trvalo. Při prvním štěkotu se smál až se za břicho popadal. Při druhém štěkotu začal psa napodobovat. Lidi štěkali a štěkali. Psi si řekli, že lidem ukážou, co se štěkotem myslí, a tak přinesli stoletou kost od mamuta s ohnilým masem na povrchu. Tohle se opakovalo skoro sto let, pak lidé pochopili, že štěkot je žádost o jídlo.

Ikdyž už bylo odhaleno, co se štěkotem myslí, nepřestalo lidi bavit štěkat. A tak jim to zůstalo. Postupně se ze štěkotu pro nic za nic vyvinula štěkaná...

[editovat] Pravidla hry

  1. Soutěží se v kategoriích podle věku a podle pohlaví. (Příklady, které by opravdu nešly: malé dítě s velkým dítětem, mladý člověk se starým člověkem, holka s klukem, žena s mužem atd.)
  2. Počet hráčů: 2–4 (jeden člověk nemůže soutěžit, více lidí než čtyři už dávají mnohem větší hluk, než je dobré),
  3. Hra se nesmí hrát v okruhu do deseti kilometrů od osídlených míst.
  4. Smí se hrát maximálně deset minut v kuse.
  5. Musí to být hlučné.
  6. Nejhlučnější vyhrává.

V praxi to vypadá tak, že se první čtyři pravidla vůbec nedodržují, čili spolu soutěží různé kategorie (což způsobuje ještě větší řev, když se třeba žena svým písklavým hlasem snaží přeřvat muže), někdy si štěká dokonce člověk sám, jindy se překračuje povolený počet hlasů a štěka třeba deset lidí najedou. Vůbec se s tím hlukem neklidí někam strašně daleko. A zpravidla se hra hraje ne deset minut, ale dokud všichni neochraptí, protože je těžké určit hráče.

[editovat] Průběh hry

Podle pravidel: Organizátor soutěže informuje občany o konání akce, příjmá přihlášky, zařizuje místo a podobně. Rozdělí soutěžící podle kategorií tak, aby najednou soutěžili dva až čtyři hráči. Na soutěž povolá odbornou porotu, která hlasitost štěkotu pečlivě posuzuje a postupně se dopracuje k vítězům jednotlivých kategorií. Organizátor je povinen zařídit soutěžícím diplom.

V praxi: Jak už bylo řečeno, nic není podle pravidel, takže se sejde partička a řekne si, že by mohla štěkat. Nejdříve se stydí, postupně však přidávají na hlasitosti. Aby byla větší sranda, úmyslně chodí kolem obydlených domů. Hra končí, když nějaké protivné babě či protivnému chlapovi dojdou nervy a onu partičku sprdne.

[editovat] Obdoby hry

Hra má samozřejmě hodně obdob, například zpěv písně „My tady neřveme, my jsme tu potichu“ či jiné zpívání nebo skandování různých slov. Pravidla jsou potom stejná (a stejně se porušují). Průběh je také stejný. Liší se tedy jen o původ a to, co se pokřikuje.

uncyclopedia