Žigulík

„Koupíme Žigulíky ve verzi Limousine všem členům vlády!“

- Jiří Paroubek

Žigulík po třech letech služby sovětskému člověku

Žigulík je automobil (samochód) vyráběný v Sovětském Svazu.Dnes je výrobcem firma Drahorád and Horal Vojtěch. Je to výrobek neobyčejné jakosti a trvanlivosti. Jeho kvality vysoko přesahují jakékoli jiné vozidlo, které bylo kdy lidskou rukou vyrobeno, včetně americké ponorky Trident. Jediný, kdo by s ním mohl soutěžit, je Žabotlam. Žigulík však tento boj dávno vyhrál.

Žigulík se skládá z následujících částí:

Motor

Odolnější verze Žigulíku do terénu

Pokročilejší verze odolného Žigulíku

Motor Žigulíku je vyroben z provrtaného ingotu oceli používané pro výrobu pancířů tanků. Má 4 válce pracující v tříčtvrťovém (tzv. valčíkovém) taktu. Na motoru sedí karburátor schopný rozprášit libovolnou hořlavou kapalinu na použitelnou směs. Vozidlo tedy může jezdit na benzín, petrolej, líh, propan-butan, vodku, whiskey, řepkový olej, slunečnicový olej, olivový olej, kolínskou vodu, lak na vlasy značky Schwarzkopf a tuk prasopsa.

Podvozek

Podvozek Žigulíka se vyrábí z velrybích kostic, (některé exempláře z klů sibiřského mamuta) které mu zaručují pružnost a odolnost i v nejtužší zimě. Kostice jsou vyskládány do symetrického obrazce Mandelbrotovy množiny. V místech, kde se kříží, jsou svázány houžvemi ze sušených střev kavkazského zubra. Od bloku motoru a převodovky jsou odrušeny speciálními silentbloky z impregnovaného moskevského chleba.

Karosérie

Žigulík jako papalášfáro

Karosérie Žigulíku je velmi odolná. Je tvořena třívrstvým kompozitním materiálem: vnitřní vrstva je vepřová kůže napuštěná šťávou bolševníku obrovského, střední vrstva je z uralského plechu a vrstva vnější je provedena sibiřskou pryskyřicí z Dementníku leninova (Dementus leninus). Toto provedení dává Žigulíku jeho neobyčejnou schopnost odolat i srážce s losem, lososem, zubrem nebo blbcem.

Sportovní úprava

Kola

Verze pro delší trasy s přídavným palivem

Původně měl Žigulík mít kola dřevěná, loukoťová, protože ta část týmu, která tvořila design, byla už roky na anaše, ruské verzi marihuany. Ústřední výbor KSSS však při schvalování návrhu tuto vadu odhalil a přikázal kola změnit. Dílem proto, že dřevěná kola jim připomínala vozy kočovných ruských cikánů, kteří se nepodíleli na nadšeném budování socialismu v Sovětském svazu, a výbor se obával, že loukoťová kola by mohla mysli sovětských občanů přivést na myšlenku, že nejlepší by bylo na všechno se vysrat a žít svobodně a nezávisle, a dílem proto, že ani dřevo sibiřského modřínu nebylo dost pevné, aby byl Žigulík použitelný i v boji. Proto se na Žigulíka začala montovat kola plechová, dovážená z leningradského závodu Car Kolokol.

Kabina

Vybavení kabiny je prosté, jako je prostá duše ruského národa. Dřevěná sedadla pokrývá polstrování z aralské bavlny, v luxusnější verzi z umělé kůže vyráběné soudruhy v NDR. Kabina poskytuje místo pro 5 až 7 osob (podle tloušťky) včetně řidiče. Řidič má volant, tři pedály (jeden rezervní), šaltrpáku, kladivo (na ovládání šaltrpáky), a rychloměr se stupnicí ve verstách za hodinu.

Toto neobyčejné vozidlo má i obrovské množství příslušenství a různých "vychytávek" jako třeba přídavný kávovar, nebo vanu. Za příplatek si můžete pořídit i palubní WiFi, která bohužel pokrývá jen plochu zavazadlového prostoru.

Inu, jářku, kupte si Žigulíka, užijete kopec srandy.

Video

Takhle to končí s levnou nápodobou žigulíka

Viz též

• Soviet Avenue
• Brno-Žiguljovsk
• Bojová šalina