FANDOM


Albert Zweistein (1879-1955) byl německý teoretický fizyk, jeden z prvých lidí, kerý se ještě za svého života vysmál celému světu. Je znám tím, že vytvořil jelena podle okopírovaných plánů Napoleona že všetkým vědcom pokazil robotu tím, že prohlásil, že že „všetko je relatívne“ a potom to aji dokázal. Okrem toho hmotu, energiu i prostor hodil do jednoho pytla.

Život Editovat

Albert Zweistein sa narodil v malom městečku Rammstein (Porýní-Falcko) v Německu. Jeho otec, Adolf Zweistein, byl drevorubačom v blízkom lese a doma se ukazoval sporadicky, což přispělo nemalou mierou k Albertovej výchove. Zvyklý z práce ho vždy zrúbal ako dřevo. Rúbať teda vedel kvalitne. Matka, Eva Zweistein, byla zaměstnaná na blízkej faře jako kuchařka/upratovačka, no niekedy aj ako upratovačka/kuchárka. Vyrůstal tedy v atmosfére, která ho intelektuálně stimulovala k vědeckým objavom, aby sa z tých sraček dostal.

Zweistein se už ako päťročný venoval informačním technológiím (mimo jiné zdokonalil stroj Charlese Babáče), čo sa projevilo jeho kreslením rozhodovacích bloků na stěny záchodů. Jako osemletý sestrojil tranzistorové rádio. Tento jeho počin ostal nepovšimnutý, protože ľudstvo ještě v tom čase nedorostlo pro takéto technické vymoženosti. Jednak tranzistor eště nebol vyvinutý, takže malý génius použil místo něho kozí bobek. Po druhé ešte nevysielala žiadna rozhlasová stanica, takže z rádiopříjmače se ozývalo v lepšom případě šumění, v horším prípade ticho.

Albertovi rodičové byli však jeho technickými výtvory natoľko nadšení, že ho ako dyslektika zapísali na pomocnú školu pre zvlášť vyvinuté děti zvanou „Cigánska Sorbona“. Tu prejavil nesmierne nadání pro chemii a při laboratórnych prácach obvykle predčil učiteľa. Stal sa obľúbencom aj učitele tělesnej výchovy, ktorý si pochvaloval zlepšení tělesné kondice žiakov způsobené pravidelnými útěky pred výsledky jeho pokusů. Vďaka do detailov dotiahnutým pokusom v chemickej laboratoři školu bylo nutne rekonstruovať od základu třikrát.

Po skončení školní dochádzky sa mladý Zweistein zaměstnal na patentovom úrade.

Dělo Editovat

Počas roků strávených na patentovém úřade se Albert Zweistein podílel na vylepšení teorie ktorá neskôr vstúpila do povedomia lidu ako Zákon padajícího hovna. Tu vycházejíc z práce svého předchodce iSucka Old Kilograma přišel na to že hovno padá zásadne směrom dolů. Tento průlomový objav sa neskôr podpísal na ďalšom bádaní.

Pri pokuse dokázať prečo je magnet priťahovaný ku kovovým predmetom zistil že magnet je smerovo dezorientovaný a neví kde je dole. Protože kovy jsou ťažké a tedy musí padat dolů, řídí se ich úsudkom a padá směrem k nim. Týmto objavom založil základy novej vedy, která získala jméno psychologie tuhých těles. Vychádza v podstate z filozofie, kterrou obohatil o vlastné předpoklady.

Jeho největším prínosom pre súčasnú vedu je postulovanie speciální teorie relativity, jejímž hlavným rysem je to že ten, kto všetko vie sa kompletne mýli. Mýli sa však autoritatívne, čo znamená, že se nemýli on ale realita.

Najnovšie vědecké výskumy ukázaly, že Albert Zweistein nám celý čas úspešne zatloukal antihmotu, ktorú dokázali vědci z CERNu, kde vďaka veľkému handrovému urýchľovaču vyrobili antivodík.

Výzor Editovat

Ak by sme sa na Alberta podívali jen jako na vědce, ktorý vymyslel teorii, které všickni z nás prd rozumí, i když to nikdo z nás neprizná, tak by sme veľmi skoro prišli na to, že to nejde. Albert nosil až do své smrti, kterou vlastně dosiaľ nikdo nedokázal a tedy je možné že nosí dodnes perfektně upravené vlasy. Na to aby vyzerali tak ako vyzeral (keďže nechce aby bol živý tak ho neoživujme) zaměstnával čtyři kadeřníky a jednu kaderníčku. Vždy ráno keď opustil svoju postel, tak se mu všichni věnovali několik hodín.

Kaderníčka však až potom ako si ho umyl. Zaujímavá bola finesa, ktorou se dosáhlo na finálny efekt účesu. Dělal ho kaderník, čo bol zameraný na to, že keď kaderníčka skončila, musel se Albert postavit do dverí a to tak, aby po tom, co se zabuchnú, měl nos do 1,5 milimetra od nich. Když kaderník otvoril jedno okno a kaderníčka okno, čo bolo křížom. Okna byla opozičné vzhľadom na náveternú a závětrnou stranu a tak preplesk dverí měl šlehu, za kterou by se nestydila ani bazuka. Istá špeciálna dorábka vizáže vznikla, keď sa raz kaderníčka zohla na pre niečo zádama k Albertovi, lebo vraj po otvorení okna jí spadla náušnice na zem. Pod sukní byla naostro a mimovolní reflex způsobil, že Albertovi vyskočil z úst nezbedný jazyk. Ostatné se událo v zlomku sekundy. Kaderník otvoril okno, v zlomku sekundy silou úderu projektilu bazuky zaduneli dvere a kombinace vyTřešťených očí, vyplazeného jazyka a vlasů, které stály tak, že by se za to nehanbil ani Cyalis, či iná Viagra... proste byl to imaž, který si zaslúžil slávu.

Napriek všetkým týmto snahám veľakrát nebyl Albert spolu s pribúdajúcimi rôčkami spokojený a upadal do těžkých depresí. Práve těmto jeho stavům môžeme vděčit za to, že potom hodiny prostál pred tabuľou, hľadel oknom von na modrou oblohu, až kým kriedou nenapísal jeho slávne emce na duhu. Brzy po stretnutí s Cimrmanem, který tady (nikto si už dnes nepamätá, kade) procházel svoje křídové zápisky, upravil. Dodnes veľa ľudí žasne nad jeho veľkým "E".

Častokrát ale do depresí neupadával a tehdy hral na housle a jezdil na kole. Hodněkrát chtěl tyto své dvě vášně spojit a tak, hoci vynechal husle aj bicykel, vymyslel Tukosenie. Tento sport sa nemalou mierou podpísal na tom, ako vypadal, no pre jeho nápaditost a transparenci ho vždy s radostí vykonával.