Balet Louskáček

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Metla

Tento článek je potřeba pěkně dojebat a upravit.

Potřebné úpravy: Odkazy,fotky


Balet Louskáček můžeme zařadit mezi experimentální díla P.I. Čajkovského, vhodná svou nenásilnou formou především pro děti. Dílo se snaží vyslovit soud nad morálním obsahem fenoménu pedofilie. Právě forma baletu umožňuje i dětem uchopit v jim blízké formě jimi dosud nepoznané a zároveň překonat z tohoto nepoznaného strach. Dílo umožňuje dětem pochopit i druhou stranu pedofilního vztahu – lásku a morální dilema očima pedofila.

Balet je vhodný zejména pro malé děti – vše je vyjádřeno tancem, děj se nevypráví slovy, ale zatančí se, a proto není náročný na abstraktní formy myšlení. Vše je zpřístupněno dětské mysli pohybovým způsobem tak, aby nemuselo předem číst o ději baletu, a aby rovnou z jeho sledování pochopilo, o čem balet je. Úspěch tohoto experimentálního díla dokazuje i fakt, že Národní divadlo je na měsíce dopředu beznadějně vyprodáno a místa jsou z velké části obsazena právě dětmi, pro které bylo toto dílo zamýšleno.

Prvotní scéna se odehrává na jakémsi náměstí. Zde hlavní hrdina přemýšlí o své přirozenosti a nenaplněné životní touze. Touha je reprezentována jakýmisi panenkami či umělými figurkami velkými asi jako malé děti. Divák ze začátku váhá, zda tyto panenky mají skutečně reprezentovat děti, které by v tak nízkém věku nebyly schopny precizně tančit, či zda je panenka použita pro vyjádření odcizení hlavního hrdiny, který díky společenským konvencím nemůže navázat vztah se skutečnou milovanou osobou.

Scéna je navíc zahájena zlověstným tancem aparátu represivních složek, který již předem dává hlavnímu hrdinovi najevo, že takto sehraný tým osob je připraven nemilosrdně semlít a zahubit něžný cit hlavního hrdiny.

Tento motiv je dále rozváděn v určité hledání hlavního hrdiny pomocí různých dalších gest a pohybů, které na náměstí s panenkami – a zvláště s jednou, milovanou – provádí.

Později se scéna přesouvá do soukromého obývacího pokoje hlavního hrdiny. Zde je hrdina vystaven zásadnímu pokušení – je noc, či podvečer – do pokoje svítí lampy, a na okno kdosi zaťuká. Hlavní postava se jde podívat, otevře obrovské okno a zjišťuje, že tam stojí skupinka dětí, která se k němu tímto oknem snaží dostat. Nešťastný muž jim přibouchne okno před nosem a běží se schovat do postele, kde začnou jeho sžíravá muka.

Uvědomuje si své city, ale neví, zda jsou morálně v pořádku. To je znázorněno tancem satana a zombieků po celém pokoji a jeho vystrašeným výrazem, který dává znát úlek hrdiny nad svými vlastními city. Hrdina se přitom vznáší i s postelí nad tímto dějem a je konsternován.

Strach ze sebe sama se nakonec prolomí, Satan je zahnán dobrou vílou a z neživé panenky se stane živý člověk pobývající ve snových světech, sledován introspektivně hlavním hrdinou.

Ten se nakonec probudí (děj se ale nadále odehrává ve snu, jak se později ukáže) a vyleze ze své létající postele na místě, kde v protější posteli objeví spát cca devět, tentokrát již živých a skutečných holčiček. Opatrně se k posteli přiblíží a snaží se alespoň jedno děvčátko vytáhnout a odtáhnout z postele. To se mu nedaří. Pak ale ukáže dětem něco, z čeho jsou nadále až do konce děje pro změnu konsternovány tyto děti. Zpoza postele začne růst obrovský vánoční strom, přičemž růst nemá konce, a děvčátka toto setkání se „stromem“ naprosto ohromí. O falické souvislosti stromu a muže není potřeba podávat více materiálu, než jich poskytl Freud. Děti proto konsternovaně sedí v koutku a čekají, co za „dárečky“ jim takový stromeček nadělí. A nečekají dlouho, objevuje se např. pár provozující jakési arabské tance, při nichž se jednak děti seznámí se základy svádivého dotýkání, jednak baletka s roztaženýma nohama nesená partnerem ukazuje dětskému publiku, co má pod sukýnkou, aby pochopily i méně chápavější děti.

Děti se nakonec dovtípí a společně s hlavním hrdinou se pustí do společného „tancování“. Hlavnímu hrdinovi ani dětem tanec zatím moc nejde, jedná se o reprezentaci nezkušenosti pomocí nemotorných pohybů. Děj ale nakonec dopadá dobře, hlavní hrdina během tance nabere směr do své létající postele a skočí do ní následován všemi dětmi. Tento obraz v průběhu tance jakoby zamrzne, ale je zřetelně poznat, že děti mají do postele skutečně namířeno.

Hrdina se probouzí ze snového světa jako nový člověk, jenž nalezl sám sebe. Vylézá z postele, a vyrovnaný s morálním dilematem, otevírá okno a volá na děti, aby se přeci jenom vrátily a oknem k němu vlezly. Poté všichni společně radostně v obýváku tancují a dovádějí.

Závěrečná scéna je nicméně velmi matoucí a ukazuje, že tvůrci choreografie šli ve stopách experimentu dál, než bylo nutné. Scéna se opět odehrává na náměstí, kde celý příběh začal, a prakticky spočívá v tom, že se tam všichni asi 10 minut klanějí, přičemž se neustále zatahuje či roztahuje opona. Z choreografického hlediska lze konstatovat, že závěr baletu je nevyvážený, neboť oproti předchozím tanečním kreacím je náhle zvolen dlouhý, monotónní klanivý pohyb, po němž již nenásleduje nic, opona se zatahuje nadobro.

Přes tento ne příliš vydařený závěr lze ale konstatovat, že balet Louskáček odhaluje mnohé k přemýšlení, co skutečně je potřeba rozlousknout, a že umožňuje dětem zamyslet se nad problémem pedofilie i z druhé strany. Zatímco internetové pořady typu „Seznam se bezpečně“ upozorňují děti na rizika setkání s pedofily při seznamování se na internetu, balet Louskáček spíše děti vede k myšlenkám, že ten strejda, co jim nabízí bonbony, to vlastně vůbec nemá lehké.

Najdou se samozřejmě i kritici zpochybňující závěry výzkumu opírající se o čistá fenomenologická data, a namísto toho operují se smyšlenými příběhy o baletu o duchu Vánoc. Ale argumenty jsou jednoduché: samozřejmě lze jako smyšlenou nadstavbu psaným textem zpětně vytvářet mystifikaci, že se jedná o snahu zatančit cosi na motivy pohádky Charlese Dickense, ale malé děti prostě neumějí číst a v baletu jsou proto konfrontovány s primárními fenomenologickými daty, jež hovoří jasnou řečí: Ten zprvu podivný chlapík je vlastně nakonec fajn strejda:)

Existuje samozřejmě i názor odborníků na balet, kteří se domnívají, že balet Louskáček žádný děj nemá a že kromě začátku a konce se do něj jen nasypala nějaká hudba a pohyby a že účelem baletu je jen se dívat, jak pěkně se tam tančí. Tato skupina odborníků se v tomto ohledu shoduje i s opoziční odbornou skupinou, jež oponuje, že balet Louskáček žádný děj nemá a že kromě začátku a konce se do něj jen nasypala nějaká hudba a pohyby a že účelem baletu je při něm spát.

Tyto dva poslední názory však nejsou schopny doložit, jak dětský mozek zpracovává primární fenomenologická data, a proto v zájmu evropského principu předběžné opatrnosti (dříve hojně užívaného především při ochraně životního prostředí) je potřeba předběžně předpokládat, že přeci jenom balet Louskáček pedofilní, a tudíž závadný, být může, a jako takový musí být v rámci předběžné opatrnosti zakázán, aby nedošlo k narušení dětí! Podpořte snahu zakázat balet Louskáček!

uncyclopedia