Cirkulárka

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Hrani na cirkularce.png

Hra na cirkulárce může být zničující

Cirkulárka je poměrně rozšířený hudební nástroj, oblíbený zejména v Moravistánu, Čechistánu a dalších rozvojových zemích východní Asie, v kterýchžto oblastech je nejběžnější formou nedělní relaxace. V chudších krajích bývá nahrazována sekačkou, což momentálně zahrnuje všechny kraje ČEZsku. Za dlouhé roky technologického vývoje a rozličného vylepšování se dočkal mnoha podob, z nichž ty nejvýznamnější vznikly díky pomoci Chucka Norrise a Vědeckého týmu Necyklopedie.

[editovat] Princip fungování

Každá cirkulárka je tvořena především kotoučem, vyrobeným většinou z oceli, pohonným ústrojím (dnes většinou s mlunárním pohonem) a něčím, co to všechno drží pohromadě. Kotouč je roztáčen za pomoci elektromotoru, parního stroje, třením ebonitové tyče o liščí ohon, nebo úplně jiným způsobem. Následně se jej hráč na cirkulárku snaží zbrzdit pomocí kusu dřeva, čímž dochází k produkci libozvučných tónů. Obzvlášť zajímavých efektů se dá docílit řezáním dřeva obsahujícího hřebíky.

[editovat] Historický vývoj

Podle archeologických vykopávek lze první použití cirkulárky vystopovat až do doby kamenné, kdy pravděpodobně z dlouhé chvíle došlo ke vzniku prvních prototypů, které se však téměř vůbec nerozšířily. Kamenné cirkulárky totiž byly poměrně těžké, složitě se s nimi manipulovalo a v neposlední řadě jejich účinnost byla velmi nízká. To pravděpodobně vedlo k vysokým platbám za spotřebovanou elektřinu, a proto na svůj rozmach cirkulárka teprve čekala.

Většího rozvoje se dočkala až s příchodem parních strojů a zejména dále při elektrifikaci. Objevovaly se domácí i továrně vyráběné modely a hudební gramotnost obyvatelstva se v souvislosti s tím prudce zvyšovala, zejména na venkově. Začaly vznikat celé orchestry a lidové soubory a zvuk cirkulárky pronikal krajinou od pozdního léta až do příchodu zimy. Do orchestrů se často zapojovali i hráči využívající ruční pily a pilky, sekery, pěstní klíny, sekeromlaty, palice, kladiva a pajsry, čímž hudební produkce dosahovala ještě působivějších rozměrů. Za v jistém ohledu revoluční lze z dnešního pohledu považovat vynález motorové pily, která hru na cirkulárku nejen dotáhla k úplné dokonalosti, ale v mnoha ohledech ji i překonala.

[editovat] Environmentální, zdravotní a psychosociální dopady

Hraní na cirkulárku je vyhledáváno mnohými lidmi především proto, že se jedná o ušlechtilou činnost, při které lze skvěle relaxovat. Dobrý pocit a hloubka relaxace bývá umocněna tím víc, čím horší máme sousedy, zejména v případě, že sami žádnou cirkulárku ani jiný odpovídající hudební nástroj nevlastní. Přesto je nezbytné upozornit na dopady a rizika spojená s hrou na cirkulárku.

  • Pacifik. Ač je cirkulárka většinou nadmíru bezpečným nástrojem, může především u začátečníků, méně zkušených hráčů, ale i těch, kteří na cirkulárku hrají profesionálně například v orchestru, zcela nečekaně dojít k pacifiku. Z druhé strany je třeba ale vyzdvihnout fakt, že toto se typicky stane jen jednou, maximálně dvakrát za život.
  • Sousedské vztahy. Zvuk cirkulárky má rád úplně každý, přesto se však najdou jedinci, kteří jej rádi nemají. Povšimněme si, že zde se jedná o logický spor, což může teoreticky vést k nedozírným následkům (naštěstí se v tom ale zatím nikdo moc nevrtal), jako třeba vznik lokální černé díry. Rovněž se mohou vyskytnout nenávistní sousedé, kteří vám z čiré závisti, že sami cirkulárku nemají, budou házet klacky pod nohy a používání cirkulárky zejména v paneláku všemožně znepříjemňovat. Pokud ale ono házení klacků pod nohy vezmou doslova, může se z nich stát vhodný materiál sloužící k další hře na tento hudební nástroj. Bude-li soused dostatečně lstivý, může pohazované klacky v nestřeženém okamžiku nahradit například za lešenářské trubky, a zde je třeba mít se na pozoru a danou lest včas prokouknout, popřípadě se preventivně bránit například nenápadnou záměnou cirkulárky za rozbrusku.
  • Odlesňování. Podle posledních výzkumů můžou za drtivou většinu odlesňování právě cirkulárky. Ke hře je totiž zapotřebí dřevo, a to se získává těžením lesních porostů. Logickým následkem je tak kromě odlesňování i vznik velkých množství odpadu (rozřezaného dřeva a pilin), kterého je třeba se nějak zbavit, a proto se poté spaluje, což dále ekologické dopady ještě zhoršuje.
  • Závislost. Hraní na cirkulárku je velmi návykové a může nezřídka přejít až v závislost. V lehčích formách se projevuje nutkavou potřebou řezat dřevo alespoň sezónně během víkendů, v těžších případech se může jednat třeba i o volbu takové profese, kde se postižený jedinec dostává do styku s cirkulárkou na denní bázi a tuto závislost se snaží zakrýt údajnou potřebou cirkulárky pro vykonávání své práce. Tímto lze poměrně snadno vysvětlit nápadně velké množství dřevorubců, truhlářů a pracovníků na pilách. V případě nejtěžších závislostí může docházet i k sebevraždám (například pokud během hry dojde k výpadku proudu) nebo k nezvratným poruchám osobnosti.

[editovat] Alternativní použití

  • Výroba řeziva je jednou z alternativních možností využití cirkulárky. Sem tam se prostě stane, že potřebujete fošnu, kus hranolu nebo trám, a zde se úplně nabízí spojit příjemné s užitečným.
  • Učení psů mňoukat byl údajně další způsob, jak využít cirkulárku. Pes se vložil na několik hodin do mrazáku a ve zmraženém stavu se řezal na cirkulárce, což dělalo typický zvuk ("mňiaaau"). Přesto se ani po následném slepení a rozmražení mňoukat nenaučil.
  • Pomocí cirkulárky a psa se také dají dělat psí kusy, což často bývá přímý důsledek výše uvedené činnosti.
  • Zatím málo prozkoumanou možností je využití cirkulárky k výrobě elektřiny. Je známým faktem, že řežeme-li na cirkulárce dřevo (přítlakem řezaného kusu dřeva na kotouč), spotřebovává se elektřina, kotouč se tupí a vznikají piliny, řezivo, zvuk a odpadní teplo. Vědecký tým Necyklopedie si vytyčil cíl prozkoumat odpovídající inverzní proces, tedy využití tepla, zvuku, pilin a řeziva k výrobě větších kusů dřeva, případně rovnou celých stromů, přičemž by vznikala elektřina (nabroušení kotouče cirkulárky díky tomuto procesu by už bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu). Problémem však je, kde brát dostatek vstupních surovin a hlavně tepla (protože inverzní proces je endotermický). Dále existují odůvodněné obavy, že by výroba elektřiny tímto způsobem při nedostatečné dodávce tepla mohla způsobit zamrznutí vesmíru nebo podobné drobné nepříjemnosti. Dalším problémem je, co si počít se všemi takto vyrobenými stromy.
  • Podle Kateřiny Žákové lze na cirkulárce řezat nejenom dřevo, ale údajně i biomasu či polskou bábovku. Jedná se ale o ničím nepodloženou spekulaci a lze vážně pochybovat o její pravdivosti.
Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Cirkulárka na české Wikipedii.
Nehopsající Wikipedie.png
uncyclopedia