Důchodový systém

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s články Důchodce obecný, Univerzita čtvrtého věku

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.


Důchodový systém je nejlepší systém zabezpečení důchodců před chudoubou, Alzheimerem a dalšími útrapami stáří. Vážně. Fakt.

Kalouskova-pohadka.jpg

Důchody dle Kalouskovy představy

[editovat] Vznik

Od pradávna měli mladí staré v úctě. Stařešinové představovali přirozenou autoritu, byli pokladnicí zkušeností, jaké to bylo, když v šestašedesátém[1] přitáhli Prušáci a všechno sežrali. Takové zkušenosti se hodí zejména, když znovu přitáhnou Prušáci a všechno sežerou. Díky starcům a stařenám, pak víme, že se dají jíst i kopřivy a neumřeme hlady. Proto je slušné starat se dobře o své rodiče a prarodiče, aby nám neumřeli, dávat jim najíst atd.

Smůlu mají ovšem ti starci, kteří žádné hodné potomky, kteří by se o ně starali, nemají. Pokud mají nějaký majetek, nebo vypadají moudře jako pohádkový dědeček, najde se ještě někdo, kdo je na ně hodný, jinak ale ne. Tak umřou hlady nebo nemocí a nemají komu vyprávět, jak bylo v roce 1866.

Vraťme se ale k Prušákům: Právě v Prusku vynalezl Otto von Bismarck průběžný důchodový systém. Bylo to přímo geniální. Místo toho, aby každý platil na svou babičku, zavedl Bismarck, že každý bude platit na nějakou úplně cizí babičku a zase někdo úplně cizí bude platit na vaši babičku. Systém byl nastavený šikovně. Nárok na důchod vznikal dosažením 60 let, přičemž střední délka života byla tehdy asi 55 let. Zisky šly do státní pokladny, což znamená hlavně na zbrojní výdaje. Důsledkem byly dvě světové války, které značně snížily počet budoucích důchodců, a tím byla zachráněna efektivita systému.

[editovat] Problém

Pak ale došlo k nepříznivému vývoji. Rozvoj medicíny přinesl razantní prodloužení lidského života, takže není nemožné, aby se někdo dožil sto dvaceti let. To znamená, že by strávil polovinu svého života jako důchodce. Příjemná představa? Jistě zejména pro stát.

Není divné, že ministři financí se snaží vymyslet něco, co omezilo nehorázné výdaje na celý tento systém. Prosté sníženi důchodů nemá šanci, důchodci mají přece také volební právo. Prodloužení věku odchodu do důchodu na 62, 65, 68, 70, 75, 80 let? A jakpakby k tomu přišli ti, co se tohoto věku vůbec nedožijí? Zrušení toho všeho, ať důchodce živí jejich děti? Ani náhodou, ONI totiž chtějí, aby všichni měli pocit, že bez státu nemůžou žít.

Soukromé fondy? Ty by taky nebyly pod kontrolou státu, takže budeme tvrdit, že někdo by je vytuneloval. Co by také tuneloval jiného, když státní fondy jsou dávno vytunelované. Spoření, které by dědily děti? Ne, ne, ne a ne, protože když chci umřít, chci taky, aby ti nevděční fakani dostali prd.

[editovat] Řešení

Jak tedy vylepšit systém, aby nebyl v mínusu? Máme jedno skvělé, spravedlivé a pro všechny výhodné řešení. Věk odchodu do důchodu se bude odvíjet od věku úmrtí. Dejme tomu, že stát je schopen platit každému deset let důchodu; pak nárok na důchod vzniká na den přesně deset let před smrtí.

A co motorkáři, co se roztřískají v pětadvaceti? Mají jít do důchodu v patnácti? Samozřejmě. Aspoň si koupí silnější stroj, a při troše štěstí se roztřískají i dřív.


  1. Pozn: míněno v osmnáctsetšestašedesátém.
uncyclopedia