Dechový orchestr

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Split-arrows Tento článek nemá nic společného s článkem Dechovka.

To je dobře, můžeš založit další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Flašky

Povinná výbava muzikantů

Dechový orchestr je těleso, které se snaží hrát hudbu mnoha žánrů, ale žádný z nich neumí hrát pořádně. Pro orchestry tohoto druhu je typická vysoká míra alkoholizmu, značná nevraživost vůči smyčcovým souborům, nízká umělecká úroveň a žehrání nad nedostatečnou pozorností ze strany médií.

[editovat] Repertoár

Dechový orchestr se věnuje vážné hudbě, jazzu, klasické dechovce, filmové hudbě, muzikálům, operetám a v neposlední řadě také symfonické dechové hudbě, pro kterou jsou používána různá označení – koncertní dechová hudba, symfonická hudba, dechová koncertní hudba a asi 66 dalších slovních kombinací. Tato symfonická dechová hudba nesmí být zaměňována s pojmem dechovka – poslední, kdo tak učinil, byl nalezen v temné uličce s kulkou v hlavě. Muzikanti velkých dechových orchestrů si velice potrpí na to, že s dechovkou nemají nic společného, ohrnují nad ní nos a jsou velice agresivní, když tyto pojmy zaměníte. Nechcete-li tedy špatně skončit, tak si alespoň 132x denně opakujte, že symfonická dechová hudba není dechovka.

[editovat] Nástrojové obsazení

Nástrojové obsazení se různí, protože se skladatelé nebyli schopni dohodnout, které nástroje zahrnout a které ne. Počet členů kolísá od třiceti k osmdesáti. Většinou se ale můžeme setkat s následující obsadou:

  • flétny – obvykle pískají tóny minimálně čtyři linky nad notovou osnovou
  • hoboj – protože sám neladí, musí se mu všichni ostatní v ladění přizpůsobit
  • fagot – pokud zrovna není zpitý pod obraz, většinou jen bručí
  • cello – jeho služeb se využívá pouze v případě nouze, kdy není k dispozici třeba fagot, musí se nazvučit aby vůbec bylo slyšet, když už tam je tak jako jediný smyčec neustále remcá
  • klarinety – největší sekce celého orchestru. Protože ani jeden z nich neumí hrát pořádně, musí jich být minimálně deset
  • saxofony – největší koncentrace falešných hráčů v orchestru
  • křídlovky – takové divné trubky
  • lesní rohy – i kdybyste je natahovali na skřipec, výš než na dvoučárkované G je nevytáhnete
  • tenory, baritony – téměř identické neladící nástroje, které navíc žádný normální smrtleník nezná
  • trubky – jejich zásadou je motto: „Rychleji. Hlasitěji. Co nejvýš.“
  • bastrubka – nástroj, který ještě žádný skladatel pořádně neviděl, ale neustále pro něj píše party
  • pozouny – nikdy nevěřte nikomu, kdo dokáže během pár sekund sedmkrát změnit tvar svého nástroje
  • tuby, kontrabas – největší koncentrace ožralů v orchestru
  • bicí nástroje – činely, bubny, dřívka a další serepetičky, většinou úplně mimo tempo

[editovat] Muzikanti

Hráči dechového orchestru se rekrutují především z řad zkrachovalých muzikantů. Orchestry mají většinou amatérský statut a od toho se odráží hráčská kvalita. Více než třetinu orchestru tvoří muzikanti, kteří se na svůj nástroj naučili hrát při zaměstnání. Další podstatnou část skladby kapely pak představují více, či spíše méně úspěšní absolventi základních uměleckých škol. Méně četní jsou pak konzervatoristé, kteří se od absolventů ZUŠ liší tím, že umí zahrát o tři tóny více. Pak je zde i velmi malá skupina profesionálů, kteří se do dechových orchestrů chodí předvádět a machrovat. Umělecká úroveň tělesa je většinou tak zoufalá, že si orchestr musí vypomáhat hráči z divadel. Stabilních muzikantů je nedostatek a stává se, že někteří hrají i ve více orchestrech najednou. V extrémním případě se můžeme setkat se dvěma orchestry, kde působí naprosto stejní lidé (něco jako Lucie a Wanastowi vjecy).

Většina hráčů se potýká s problémem alkoholizmu. Ne nadarmo se říká, že správný muzikant nemá v ruce flašku pouze tehdy, když hledá další. Vedle alkoholizmu však někteří muzikanti prokazují obdivuhodnou schopnost regenerace – během patnácti minut jsou schopni ze stavu totální opilosti přejít do stavu, kdy bez problémů odehrají svůj part na koncertě.

[editovat] Aktivity

Dechové orchestry se většinou soustřeďují na festivaly, kde dostanou hráči zdarma najíst klobásy a napít piva. Občas vyjede těleso na nějakou tu soutěž, kde měří své síly s podobnými kapelami. Zlatým hřebem sezóny ale obvykle bývají zahraniční zájezdy. Hráči po celý rok slintají nad tím, že se v létě zajedou za levný peníz (nebo úplně zadarmo) opít do ciziny.

Na zájezd se obvykle cestuje autobusem. V zadní části vozidla jsou usazeni vesměs studenti, z 80 % alkoholici. Vpředu pak většinou sedává organizační vedení zájezdu (pokud je tou dobou ještě schopno něco organizovat). Kromě vedení sedí vpředu i ti, kterým se již po pětatřiceti zájezdech zlomila játra. Samotná cesta pak probíhá tak, že jeden z muzikantů (většinou nejmladší), přezdívaný „lejoš“, chodí po autobusu a nalévá ostatním štamprli. Hráči si nijak nepotrpí na značku – v dechových orchestrech se obvykle pije vše, co teče (kromě téru, protože ten teče příliš pomalu).

Když se orchestru podaří dostat do cílové destinace, nastává boží dopuštění, které většinou končí mezinárodním trapasem. Zvlášť nedobrým nápadem se ukázalo být ubytovávání českých muzikantů na italské církevní půdě. Hlavní náplní pobytu je především dopíjení toho, co zbylo z cesty autobusem, nevázaný sex, zpěv oplzlých písní, tanec, hledání nejlevnějších hospod, vyvádění blbostí a ranní tykání se záchodovou mísou. Vedení zájezdu pak většinu dne řeší stížnosti ostatních ubytovaných a ujišťuje je, že „tentokrát to bylo už fakt naposled“. Samotné koncertování je v náplni zájezdu odsunuto až na asi sedmnáctou příčku.

[editovat] Nejznámější orchestry

  • Dechový orchestr Lihovanka
  • Velký dechový orchestr Mejdanovák
  • Městský dechový orchestr Slivovice
  • Harmonie Štamprlberk
  • Dechový orchestr Střední kopáčské školy
  • Ústřední hudba Ministerstva náhrobní obrny
  • Junior Beskiden Balastmusik (takzvaný "Jebeťák")
  • Amatérský dechový orchestr Jistějebník
  • Žižkovská smršť

[editovat] Mrkněte taky na


uncyclopedia