Edvard Beneš

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání

„Jsme Slované a jsme sousedi SSSR, převážně slovanského státu. Je přirozené, že jeho socialistická struktura má na nás vliv.“

- Edvard Beneš

„Musíme vylikvidovat neslovanské obyvatelstvo Československa! (Němce, Maďary, Židy)“

- Edvard Beneš

„A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve!“

- Éda Béda Beneš

„Beneš byl mistr politické taktiky a diplomacie.“

- Václav Klaus
Benes sedi.jpg

Pokorný, ponížený pohled a hluboce smeknutý klobouk svědčí o hluboké oddanosti Stalinovi

Edvard Beneš (roz. Eduard Benešů) byl bývalý prezident Československa, Masarykův nástupce s prosince 1935, velký přítel Stalinův a velký filantrop. Na jeho počest bylo pojmenováno město Benešov. Benešova filantropie dosahovala krajních mezí, když opakovaně rozdal i jemu svěřenou republiku. Roku 1938 ji daroval Hitlerovi, 1948 zase Stalinovi, prostřednictvím Gottwalda.

[editovat] Počátek kariéry

Edvard Beneš.jpg

Edvard Beneš
Účes a zastřižení kníru prozrazují, že Adolf Hitler byl největším Benešovým vzorem.

Již v mládí se vetřel do přízně svého profesora T. G. Masaryka, který na smrtelné posteli dokonce i zavázal svého syna Jana Masaryka, aby ve všem Beneše následoval. Nedlouho po T. G. Masarykovi odešel za první světové války do exilu. V nové republice se Beneš stal ministrem zahraničí. Účastnil se versailleských mírových jednání, která zásoboval naprosto fiktivními údaji o národnostní situaci v Uhrách. Díky tomu nakonec Československo získalo Felvidék. Později se E. Beneš moc divil, když bylo těchto principů, byť ve zmírněné podobě, užito při stanovení hranic po mnichovské dohodě. Čím kdo zachází, tím také schází.

Benešovy návrhy na územní změny byly ovšem mnohem velkorysejší. Požadoval například všechno rakouské území severně od Dunaje, či tzv. koridor, 50–100 km široký pás území na západě Maďarska, aby ČSR mohla sousedit s Jugoslávií; vůči Německu uplatňoval nárok na velkou část Slezska. Je škoda, že tyto návrhy nebyly realizovány, historie tak byla ochuzena o zajímavý vývoj po té, co by se po prvních volbách "zjistilo", že v republice má výraznou převahu německé a maďarské obyvatelstvo.

[editovat] Prezidentem

V prosinci roku 1935 odstoupil 85letý T. G. Masaryk a doporučil parlamentu, aby na jeho místo zvolil E. Beneše. Ovšem volba neprobíhala hladce. Pravicové strany, agrárníci a národní demokraté ho za prezidenta nechtěli. Nakonec však volbu rozhodla KSČ za blíže nespecifikovaných podmínek. Odměnou stranám, které se zdráhaly ho volit, byl jejich zákaz v roce 1945. (viz níže)

Jako prezident hodlal pokračovat v zahraniční politice z dvacátých let, rozšířené o přátelství se Stalinem. Zejména však věřil v pomoc Francie, jejíž generálové již připravovali plány na co nejrychlejší kapitulaci, a která již v roce 1925 v Locarnské smlouvě dala najevo, že se nebude plést do toho, co se děje na východ od Německa.

Když ho pak překvapila mnichovská dohoda, okamžitě ji akceptoval, bez souhlasu parlamentu postoupil Německu Sudety a abdikoval z prezidentské funkce. Suverénně prohlašoval „Já mám plán“, což si však lidé vyložili jako: „Já mám plán, aeroplán“. Vskutku pak odcestoval aeroplánem do Londýna a nikdo o něm neslyšel.

15. března 1939 se coby soukromník nacházel v USA, kde přednášel na nějaké tamní univerzitě (častý úděl neúspěšných evropských politiků). Když se dozvěděl, že Hitler obsadil zbytek Českoslovanska, s radostí kvitoval „Já jsem to říkal...“.

[editovat] Stalinův přítel

Transcarpathia.gif

Podkarpatská Rus byla darem Stalinovi od jeho lokaje a slavjanofila Beneše.

V prosinci 1943 Beneš přijel do Moskvy podepsat spojeneckou smlouvu se SSSR. Od sovětských státníků dosáhl souhlasu mimo jiné v otázce poválečného odsunu německého a maďarského obyvatelstva - zejména když slíbil, že jejich zabavený majetek bude vydán kočovným kmenům. Ve verbální přizpůsobivosti zašel tak daleko, že vyhnání menšin na území Československa vylíčil jako „součást poválečné politické, hospodářské a sociální pětiletky“. U Stalina neuspěl pouze v potrestání Slováků jako občanů státu válčícího na straně protivníka. Stalin trval na tom, že žádný slovanský národ nesmí být potrestán.

Podle Benešových slov se SSSR od doby jeho první návštěvy v roce 1935 velmi změnil. Pokládat rozpuštění Kominterny, nový postoj k náboženství (tolerantnost vůči němu vlivem válečných potřeb), spolupráci se Západem a proslovanskou politiku za pouhou taktiku, by bylo, tvrdil prezident, chybné. Namítal, že sovětský režim se demokratizuje. Představoval si, že sovětský zájem v poválečné Evropě se omezí na vytvoření pásu sousedních států, které by měly vlády nakloněné SSSR. Přitom nevytušil, že Sovětský svaz sousedí s kým chce.

Z Moskvy Beneš 21. prosince 1943 v rozhlasovém vysílání do protektorátu a na Slovensko oznámil: „v poválečné republice se počet politických stran omezí, zavede se lidová demokracie, nastoupí těsná hospodářská spolupráce se SSSR, která bude vyžadovat přestavbu průmyslu a dopravy, vědecky se připraví „první pětiletka (jako dvouletka).“

Stalin si Beneše natolik oblíbil,že mu začal přezdívat "Ene-Bene",a na jeho počest byla složena novodobá Sovětská hymna "Enyky Benyky Kliky Bé (Édův knír mě rajcuje)"

[editovat] Znárodnění

Panevropsky-gros.jpg

Český politik Eduard Beneš byl otcem evropské integrace.

3. července 1945 doporučil Beneš Gottwaldovi, obávaje se sporů v parlamentu a politické krize, aby připravil dekrety o znárodnění, které by podepsal ještě před svoláním prozatímního parlamentu. Komunisté se chopili příležitosti a se sociálními demokraty vypracovali návrhy tak rozsáhlého znárodnění, s nímž nepočítal ani prezident, ani jejich další vládní partneři. Vláda přes různé výhrady dekrety schválila, prezident je podepsal. Do znárodnění spadalo 60 % veškeré průmyslové výroby. Největší ekonomickou silou se stal stát, tedy vláda, ve které měly naprostou převahu levicové strany. Kromě toho proběhlo vyvlastňování půdy, nejvíce v pohraničí.

[editovat] 1948

Dne 25. února 1948 přijal demisi nekomunistických ministrů, kteří se domnívali, že se nic vážného neděje, že v létě budou volby a ono se uvidí. Benešovi už bylo všechno jedno, chtěl to už jen nějak doklepat na Hradě. Kléma Gottwald byl rád že na Hradě měl Édu, který byl tak populární mezi lidmi, takže se ani nebouřili, když se komunisté dostali k moci. Jenže Kléma nechtěl čekat až do pozdzima, až Beneš umře, a tak se již v létě dohodli, že Edáček mu prezidentství ponechá. Dohodli se gentlemansky, že za to nebude Benešova rodina nijak perzekvována a že paní Hana Benešová bude dostávat vysokou apanáž, jeho rodině bude placeno sliužebnictvo a nemusí komunistům podepsat novou Ústavu 9. května 1948.

Paní Benešová komunisty převezla aspoň tím, že žila až do roku 1974, požívaje všech výhod, jež Gottwald zaručil jejímu manželovi, čímž pomáhala ekonomicky rozkládat socialistický režim, a můžeme ji tak zařadit mezi nejvýznamnější osobnosti III. odboje. A také se stala módní poradkyní paní Marty, čímž rovněž vnitřně oslabovala režim.

[editovat] Edvard Beneš se zasloužil o stát

Poslanecká sněmovna ČR přijala v roce 2002 poměrem hlasování 200:0 deklaraci navrženou KSČM prohlašující, že Prezident Edvard Beneš se zasloužil o stát. Tato deklarace bohužel neprozrazuje, o který stát se E. Beneš zasloužil. Česko to asi není, neboť vzniklo až 45 let po jeho smrti. Napadají nás následující interpretace:

  • E. Beneš se zasloužil o sovětský stát ...tím, že mu zařídil (zejména na uran) bohatou a poslušnou kolonii.
  • E. Beneš se zasloužil o bavorský stát ...tím, že do něj vystěhoval 3 milióny pracovitých lidí, zatímco líné ponechal doma.
  • E. Beneš se zasloužil o australský stát ...tím, že nikdy nevkročil na jeho území, ani se mu nepřiblížil blíže než na 4000 námořních mil.

[editovat] Zjevení Beneše Rozhněvaného

Staří Krušnohorci vyprávějí legendu o zjevení Beneše Rozhněvaného květnovskému (Quinau, Krušné hory, nyní ČR) pasáčkovi Sepplovi Schafemu. "Pasáček byl rozezlen na své stádo, tu počal klít... 'Donnerwetter, Kruzitürken, depperte Kühe...!'. Tu se z houští (později Benesch-Busch) vynořil Beneš se špacírštokem, ruksakem a paní Hanou. -'Ty kluku nezvedený, takto kleješ na československé půdě? Vždyť to snad ani není česky! Ještě jednou tě uslyším tak urážet jemný český sluch a vyženu tebe i tvůj lid z této země!' I stalo se, pasáčkův lid byl vyhnán- a to převážně do Němec." Od té doby krušnohorské obyvatelstvo věří ve zjevení Beneše Rozhněvaného. Pouť se tradičně koná na Svatodušní svátky a sice v Augšpurku, či Norimberku.

[editovat] Benešovy odkazy


Prezidenti ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR
Masaryk.jpg
Masaryk
Edvard Beneš.jpg
Beneš
Hacha.jpg
Hácha
Kléma.jpg
Gottwald
Zápotocký.jpg
Zápotocký
Tonnynewotney.jpg
Novotný
Ludvík Svoboda.jpg
Svoboda
Sudruh gustav husak.jpg
Husák
Vaclav havel.jpg
Havel
Klaus v.jpg
Klaus
Zeman-spek.jpg
Zeman
Politici

Andrej BabišPavel BělobrádekEdvard BenešPavel BémJan Berwid-BuquoyLeoš HegerVasil BiľakJana BobošíkováJiří ČunekJiří DienstbierJiří Dienstbier mladšíAlexander DubčekJan FischerKlement GottwaldVáclav HavelGustáv HusákKateřina JacquesMilouš JakešZdeněk JičínskýMarie KabrhelováMiroslav KalousekMiroslav NovákJan KavanVáclav KlausKristýna KočíEvžen KoksMartin KonvičkaKrakonošKatedřina KrasnováStanislav KřečekDana KuchtováIvan LangerHelena LangšádlováFrantišek LaudátStanda LokotkaPetr NečasTonny NewotneyTomio OkamuraRoman OnderkaVlasta ParkanováJiří ParoubekKarolína PíkováDavid RathCarda RetardaKarel SchwarzenbergBohuslav SobotkaMartin StropnickýVladimír ŠpidlaZdeněk ŠkromachRadovan ŠteinerJaromír ŠtětinaJan ŠvejnarVlastimil TlustýLubomír ZaorálekAntonín ZápotockýMiloš ZemanZedník Aleš

zahraniční: Donald TrumpJásir ArafatGeorge W. BushArturo CallienteAl GoreWinston ChurchillVojislav KalašnjikovLeninDmitrij MedveděvBarack ObamaBorut PahorSarah PalinováPutinGerhard SchröderJán SlotaSeumas McSporranStalinTourette's GuyJosip Stalin

Politici-animace.gif
uncyclopedia