Jan Berwid-Buquoy a jeho dětská tvorba

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Martin Van Maele - La Grande Danse macabre des vifs - 21.jpg
Martin Van Maele - La Grande Danse macabre des vifs - 34.jpg
Martin Van Maele - La Grande Danse macabre des vifs - 36.jpg
Martin Van Maele - La Grande Danse macabre des vifs - 20.jpg
Martin van Maele - Francion 04.jpg

Čteme-li v různých mezinárodních lexikonech o Janu Berwidovi-Buquoyovi a neusneme-li u toho, zjistíme následující: Jsou uváděny převážně práce vědecké, tedy prostředky na zívání až s nebezpečím vyvrácení sanice. V zájmu vlastního zdraví, je lepší to nečíst. Na Wikipedii je sice nepatrná zmínka o tom že již od 14. let byl přispěvatelem "Dikobrazu" avšak to nevystihuje jeho všestrannou dětskou tvorbu. Ta by se dala definovat básnickým pojmem: Rovnýma nohama do polepšovny!

[editovat] Divoký Západ

Již v sedmé třídě obecné školy začal mladičký autor poetizovat rodokapsy a další dobrodružnou literaturu z USA. Jeho prvotina se nazývala "Divoký kovboj":

  Divoký kovboj

Jeden kovboj divokej,
šestiraňák našel.
A než stačil stisknout spoušť,
na tuberu zašel.

Tento druh literární tvorby se odlišoval od socialistického realizmu. Druhou básní si vysloužil autor vysedávání na okrsku veřejné bezpečnosti. Název díla "Děda mráz":

  Děda mráz

V Americe u vody, stojí socha Svobody.
A z té sochy Svobody, skáčou lidi do vody.
Tu v zatáčce jako ďas, vyřítil se Děda mráz.
Děda mráz, ten není náš.
Je to ruskej šmelinář!

Skončilo to pouze vyhrožováním. Nejmírnější výrazy byly: "Dávej si moc dobrej pozor, ty šlechtickej spratku. Mohl bys dostat od nás pěkně přes držku. Rozuměl jsi debile!?" Berwid-Buquoy tvrdil, že rozuměl. Protože od komunistických policajtů "přes držku" dostat nechtěl, vrhl se autor raději na jednoaktovky: Stojí kovboj na lávce, odolává kapavce. A nebo: Mary vzala cukroví, schovala se do křoví. Johny z koně seskočil, do křoví se vymočil. Další jednoaktovka byla poněkud ordinérní: Stavěli jsme mrakodrap z ukradených cihel. Když mě Noro, ráda nechceš mít, tak mi vyliž prdel. Tentokrát musel na okrsek veřejné bezpečnosti otec. Vysvětlili mu, že má nedostatečný dohled nad synem. Pakliže se situace nezmění, dostane syn prominentní místo v polepšovně.

Nic se ovšem nedělo, dokud jeho dětská básnická tvorba nedostala silně erotický nádech.

[editovat] Básníkovy erotické sklony

Kde hledat původní kořeny pohlavně-literárních sklonů dětského básníka nelze přesně doložit. Faktem ovšem zůstává, že po prvních sexuálních prožitcích s třídní učitelkou Marií Ječnou, desetiletý hošík erotizuje svá díla. Ze společného pobytu v houští Krčského lesa (Praha 4) jí věnuje tuto jednoaktovku: Díval se jí do očí, čekal až se vymočí.

Odborná literatura sice často hovoří o "sexuálním zneužívání dětí", ale myslím si, že jde pouze o jednostranný pohled. Nikde se nepíše o sexuálním zneužívání dospělých ze strany dětí. Že k tomu dochází i častěji než opačně, nám podávají svědectví soudní spisy justičních orgánů všech zemí světa. V každém případě se neví, zda-li mladičký Berwid-Buquoy svedl svojí třídní učitelku a nebo naopak. Přikláněl bych se k první verzi. Básník o tom dnes říká: Poté, co jsem zjistil, že má kundu velikosti zívajícího lva, nemohl jsem se od ní odtrhnout. Pokaždé jsem prahl po okamžiku, kdy budu moci opět zavést do její dělohy celou ruku až po loket. Ano, motivovalo ho dámské přirození velikosti "jak když zívne lev". Z vděčnosti věnuje žák páté třídy osmiletky v Masné ulici 13, Praha 1, své třídní učitelce, tyto skromné verše:

  Ječná

Byla milá, snila,
ale také hovořila.
Potom mi ho vykouřila!

Když opouštěl osmou třídu, aby nastoupil do učení podniku "Lucerna-Barrandov", coby kuchař, věnoval na památku své spolužačce Jiřině tuto dojemnou báseň:

České děvče

To jsem ráda, to jsem ráda,
že mi prsa rostou.
Ráda jsem, ráda jsem,
když si hraji s ocasem.


Ředitelku Srbkovou nenáviděl a proto se jí pomstil těmito verši:

Srbková

Stará panna Srbková,
hrabala se v píče.
Bůh jí za to potrestal,
spadly jí tam klíče.


[editovat] Dětský básník erotizuje divoký západ

Průnik westernů a dobrodružných filmů na plátna komunistických kin, dodával zhýralému školákovi další erotickou munici. Tak například celovečerní film "Kavalkáda džungle" motivoval šlechtického zvrhlíka k následující básnické tvorbě:

Papouškova touha

Papoušek měl touhu skrytou,
prcat krajtu tygrovitou.
A ta když mu nedala,
tak oprcal pardála.


Další celovečerní film, "Poklad na stříbrném jezeře", ponoukl dětského úchylku k tomuto epickému dílu:

Westernová idylka

Prší, prší, jen se leje,
Vinetou se tomu směje.
Old Shatterhand ve vaně,
líže kundu Rybaně.


[editovat] Spadla klec

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho musí nechat opravit. Berwida-Buquoye do polepšovny nedelegovali, aby ideologicky nenakazil slušné kriminálníky. Rozhodli se ho potrestat jinak: Zakázali mu vstup do pionýra, prý tam feudální dítka neberou. Ve skutečnosti měli strach, aby si tam s pionýrkami nehrál na "sprostého doktora". Z obsahu autorových veršů vyplývá, že šlo o obavu oprávněnou. Nesměl později ani do ČSM (po roce 1968 se to jmenovalo SSM). Došlo totiž k incidentu. Skupina učňů podniku "Lucerna-Barrandov" nesla na 1. máje 1961 transparent "Všechno pro mír dáme!" Každý učeň nesl jedno písmeno, stojíc vedle sebe. Berwid-Buquoy se s písmenem "í" jakýmsi nedorozuměním vzdálil...Obvinění z pokusu o sabotáž se mu podařilo vyvrátit.

Ačkoli nebyl autorem následujících upozornění, napsaných na stěnách veřejných záchodů: Honění ptactva se zakazuje! Kdo bude přistižen, bude mu ustřižen. Tak jako: Raději honit ptáka než třídního nepřítele! bylo mu autorství neprávem připisováno. Vyslovený trest? Absolutní zákaz vstupu do Komunistické strany Československa!

uncyclopedia