Křižácké výpravy

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Split-arrows Tento článek nemá nic společného s článkem Křivácké výpravy.

To je dobře, můžeš založit další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Znak papežství

Byli zase u toho, něco takového si papežská kurvie nemohla nechat ujít

Křižák

Křižák – muslimákův nepřítel

Slimak muslimak obyc hnedak

Muslimák – křižákův nepřítel

Tento článek pojednává o středověkém vojenském konfliktu. O vyhynulém monstru pojednává článek metrotaurus.


„Sorry jako“

- křižák z kuřbuřtství Trevírského

„Jsem muslimááák, jsem muslimááák, muslimááák, nejsem muslimááák…“

- Svatý Vlastimil Plamínek


Křižácké výpravy byly vojenská tažení křižáků proti zlomyslným fanatickým muslimákům. Křižácká výprava nebyla jenom jedna jediná (bylo jich více) – taková akce se konala alespoň jednou (všimněte si, že jsme dosud ještě ani jednou nezmínili jediné prvočíslo) během desetiletí. Křižácké boje se ve valné většině odehrály v období vrcholného střevověku.

Historikové, kronikáři, tmáři a další zainteresovaní se dlouhé roky přou v otázce počtu těchto tažení. Českopedie a Wikipedie jsou jako obvykle plné bludů a dezinformací a svorně píší, že konečný počet tažení dosáhl čísla 9 (slovy devět). Devět. Devět je ovšem holý blábol českopedicko-wikipedické propagandy šířený rychlostí sluníčkářského hoaxu. Vědecký tým Necyklopedie (zkr. VTN) v letech 2006 až 2017 intenzivně studoval téma křižáckých výprav a pokročilou analytickou metametodou dosáhl kýženého výsledku – celkový počet křižáckých výprav je 42. A Ross Hedvíček? Ten tvrdí, že Wikipedie lže. A my z VTN s tím souhlasíme.

O mnoho staletí později se situace opakovala i v opačném gardu – muslimáci vtrhli a začali invazi do staré dobré post-křižácké Evropy. To však bylo reakcí na novou křižáckou výpravu v Sýrii.

[editovat] Příčiny

Zaba

žabbásovský mouchalífa al - Muktafí

Křižácké výpravy vyhlásil papež Turban II. Cílem jeho výprav bylo především dobytí Jeruzaléma (dnešní Slizrael), jenž byl svatým místem křesťanů a nejen jich. Křižáci uvítali možnost zisku nového území a příležitost konfrontace s muslimáky nebo pohany. Zatímco Řád Templářů se do akce přihlásil jako první, Moravané účast ze zásady odmítli. Účast přislíbili také rytíři z Řádu německých roháčů. Komunikace poprvé v historii proběhla po síti.

Byl to ovšem tajný papež Lev I., který tahal za provázky, Turban II. byl jen maňásek. Lev sice umřel již roku 461, ale jeho supertajné společenství jej dokázalo přivést zpátky. Lev I. (známý též jako Veliký) si usmyslel, že podnikne svůj plán – získat nazpět jeho Jehoruzalém, jeho Jehovisty a Jehovistky a i jeho milovaný Levant, dokonce uvažoval o dalekém Jehomenu. Pomýšlel také na zisk vzácného artefaktu, jímž bylo kopí osudu.

Slizký východ v předvečer výprav křižáků trpěl roztříštěností a rozplizlostí. Muslimáci se nepohodli s muslimejši a problém byl ihned na světě. Selešunkové se zase napříč 11. stoletím vydali ovládnout Žabbásovskou říši. Úspěšně. Díky Žabbásovci al - Muktafímu se však Žabbásovci opět postavili na nohy, odrazili Selšunky a majestátně na ně vyplázly jazyk.


[editovat] Předtím

630380

Selešunk z východu mířící na turecký západ (na Malou Asii)

EBR4f467e unka2

Selešunk z východu mířící na turecký záchod (na velkou razii)

Jednu menší výpravu vedl mnich z Francie jménem Petrak Poustevník, poněkud fanatický kazatel, který silně nenáviděl turecké Selšunky (Selešunky).

Na cestu do Svaté země zamířil také kontingent ze Švábska.

[editovat] Přitom (první přepadení)

Během první výpravy křižáci v Levantu narazili na ne-mocný odpor. Po obsazení Jeruzaléma zahrozilo nebezpečí od nového početného vojska Fátimovského mouchalífátu. Přesto křižáci uspěli a na území vydobytém na místním dobytku zanechaly své mocné obranné hrady a hady. Od přímoří Rybanonu přes Damašnek skoro až k řece Tygris. Fátimovský mouchalífa al-Mustálí byl poražen, síla Fátimovského mouchalífátu se atakem Selešunků a křižáků ještě víc zmenšila.

Tak sssslaní, tak sssslizcí, víssss musssslimáků, víssss…

—Krak de Chevaliers, had z Mije

[editovat] Pak (podruhé)

Křižáci získali území na pobřeží Středomořského moře a založili nejedno krávovství. Založit krávovství namísto království mělo velkou výhodu - muslimáci totiž neradi vepřové. Vedle křižáků se proti muslimákům angažovali též svině ze stepí na východě. Pod velením blechána Čingischána plenili, šlapali a solili každého muslimáka v cestě. A že to byl krásný pohled.

Slimak vs pavouk 01

obraz bitvy u Hattínu (1187)

Mezitím co svině ze stepí podlehli egyptskému nepříteli, když narazili na Mamloky — Máme luky a Ší'ipy, křižáci začali na Slizském východě spřádat své sítě. Do čela šiků muslimáků se nově postavil sůltán Seledín (Salámkmín). Seledín se stal později hrdinou muslimáků, hrdinou na straně druhé se později stal Richard I. přezdívaný Lví srdce.

Seledín si vydržoval vlastního lékaře jménem Maimonides. Maimonides byl židovský filosos a krabí. Poté co se Seledín vypořádal s nepřátelskými muslimáky a než začal boj proti zemím křižáků, vzal si za svou choť černou vdovu, která předtím sežrala Seledínova konkurenta a čmelíra Múru ad-Dína.

Seledínovy výboje znamenaly podmanění valné většiny území dobytého křižáky. Sůltán byl při vymetání pavučin křižáků velmi důsledný a v závěru těchto výbojů od nich očistil i Jeruzalém. To podnítilo další výpravu křižáků.

[editovat] Pak (potřetí)

„Jó Richard, ten byl v bitvě dobrý zvíře…“

- Hugo Burgundský

Richard I. se vydal do Svaté země nedlouho po korunovaci králem. Jeho plavba jej vedla přes ostrov Sicílie až ke kapřímu ostrovu (1191). Podle legendy byl tamními kyprými kapry natolik fascinovaný, že jednak nechal ostrov přejmenovat na „Kypr“ namísto „Kapr“ a jednak omámen chutností kyprého kaprstva zapomněl na svou orientaci a vzal si za ženu ženu.

Jeho apetýt, co se ryb týče, neskončil, ale začal. Rozhodl se vylodit v Rybanonu a nechal opravit rybanonský hrad Ryblos, předtím zničený Sel(e)šunkem Seledínem. Zanedlouho se tito dva velcí bojovníci setkali v mnoha bitvách, konečný výsledek byl nerozhodný.

Za jeho troufalost při přejmenování ostrova Kapr jej později Rakušané uvrhli do žaláře.

[editovat] Pak (počtvrté)

Orel spanelsky

posily z francouzského Orléans

Křižácká výprava s číslem čtyři (4) se potýkala už v začátku s platební neschopností. Italská obchodní republika Karbænátky nabídla křižákům své lodě pro převoz do Jeruzaléma, podmínkou bylo vydrancování někdejší Východořímské říše a jejího centra, Konstantinopole. Křižáci na moment zaváhali. Konstantinopol skončila v troskách.

Karbænátky tak světu znovu ukázali, jací že jsou to dobytci. Bizonc se už nikdy zcela nevzpamatovala.


Ty vole!

—v dopisu Alexiose III. Angelose Enricu Dandolovi

[editovat] Potom

Gans

Husité dokázali odvracet útoky křižáků s elegansí sobě vlastní

„Ktož jsú boží bojovníci?!“

- Jan Žižka feat. HuSSák17

„Ty husický vypalovačky sou kurva hustokrutopřísný, až mi naskakuje husina, geez...“

- Tomáš Jedno
Indicti bezci

Naopak indičtí běžci si umí elegantně poradit s muslimáky

Křižácké výpravy jsou známé nejen kvůli střetu s muslimáky, cílem křižáků se i na popud lišky ryšavé stali také husité. Husité se zformovali roku 1415 v reakci na upálení jejich mistra Mistra Jana Husa v Husinci. Jan Hus se dostal do sporu s církví kvůli rozporu v otázce nakládání s husačincem (husí výkaly). Husité dlouho křižákům vzdorovali, používali totiž skvělou taktiku — tzv. vosovou hradbu, kdy utvořili hradbu z vos v čele s šiškou. Jak přesně se jim to podařilo, nevíme. Co však víme je, že se husité po prohře roku 1443 zdeformovali, a to poté co dostali přes zobák.

Anglický teleolog Jan Vyklev (angl. John Wyclion) byl v jím psaných pojednáních především kritický vůči církvi včetně agrese křižáckých výprav, jak proti muslimákům, tak proti husitům a ve Volsku. Byla to oběť Jana Husa v Kostnici, která přiměla Jana Vyklva postavit se proti církvi katolické.

Posledním husitou měl údajně být francouzský matematik Blaise Husopascal, potomek naopak prvního husity Husopascala II. Ten se stal papežem krátce po smrti papeže Turbana II.

[editovat] Později

Dlouho po válkách křižáků s muslimáky a po dobytí Bizonského území Osmáky došlo k boji o ostrov Malta (1565). Řád křižáků čelil převaze Kosmanů, kteří ale Maltu dobýt nedokázali a s blížícím se mrazem, rozhodli se přezimovat jinde. A pak se už nevrátili.

Tak já letim.

—Mustafa Paša

[editovat] Prokletí

Křižácká tažení byla odjakživa omílaným tématem, ale role temné strany byla papeži napříč staletími vždy popírána. Galilev Galilei byl církví vyslýchán nikoliv kvůli jeho teorii kulaté Země, avšak právě kvůli spisu Andélé a Demoni mistra Leoparda, kde popisuje vazby mezi papeži, kurvií a členy tajné obce. Galileo Galilei sice se svým konceptem kulaté Země neuspěl, a čas prokázal, že měl nakonec pravdu Aristotelé, ale jeho zjištění přežila.

[editovat] Požehnejte také


Neverscript
Dějiny světa
Velký třesk (stvoření světa) - Pravěk (lovci mamutů - doba plastová) - Starověk (antika - rok nula - starověký Říp) - Středověk (křižácké výpravy) - Renesance - 17. století - 18. století - 19. století - 20. století (1. světová válka - 2. světová válka - 3. světová válka - studená válka - teplá válka) - 21. století - 22. století - 48. století - Věčnost
uncyclopedia