Karviná

„Nedá (tu) práci sehnat holku nehezkou.“

- jak zpívají bratři Tesaříkové

Karviná (po našymu: Karvina, česky Karvíná) je malé město asi 20 km od Ostravy, známé svými ložisky uhlí, pestrým životním prostředím a specifickým nářečím.

Kravina????? Asi jo...

V dobách historických byla Karviná součástí zemědělských oblastí Těšínského knížetství, později obsazená Československem (stav legalizován roku 1921), nyní opět součást slezska.

Československo, resp. Česká republika, okupovala Karvinou kvůli zásobám černého uhlí. Přestože ty byly již na konci 20. století vytěženy, Polsko za vlády Kaczyńských anektovalo celé území a chtělo zahájit vlastní těžbu. V roce 2007 se však ukázalo, že v Karviné již žádné uhlí není a polská anexe tak přišla o svůj hlavní motiv.

Obyvatelé Karviné (v kraji známí jako Karviňoci) představují pestrou skupinu přistěhovalců převážně z dlouhozobákova. Postupem času se jejich řeč výrazně zkracuje na slezský kratkozobácky dialekt, i když starousedlíci poznají od kud přišli, protože si i přes svou navyklou výslovnost nemohou odpustit svoje HELÉÉÉÉÉÉÉ. Jejich vysoké vzdělání se soutřeďuje především na znalost místního dialektu (tzv. řeč Po našymu) a kalendáře výplatních termínů v zaměstnání a modlení se o nižších daní z příjmu kteří sumu nastavili slouhozobáčtí pražáci z cajzlogradu.

Obyvatelé blízké Ostravy i s Karvinou mají panickou hrůzu z řidičů a vozidel z Prahy. Toto malé městečko sice disponuje pouze jednou funkční světelnou křižovatkou a dvěma kruhovými objezdy, ale zato hromadou neschopných řidičů, kteří umí způsobit kolaps i na poloprázdném parkovišti už z toho důvodu že jezdí jako vrazi.

V minulosti se Karviná proslavila výrokem tety Kateřiny: "Karviná, tak ty patříš jenom Slezsku ! Moravě tě nedáme! ", proneseným kolem roku 1910, když tímto krajem teta Kateřina projížděla na své cestě do Východního Pruska. Výrok pak byl částečně zkomolen, když jej ve svém románu Saturnin použil novelista Zdeněk Sirotka ("Liberec! Kde to sakra je?! "). .