Klášter sv. Paroubka

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Křížek.jpg
Klášter sv. Paroubka.jpg

Klášter sv. Paroubka po druhém požáru

Klášter sv. Paroubka (též Klášter soudruha Paroubka) patří k nejzáhadnějším klášterům v Anglii.

[editovat] Původní komplet

[editovat] Návrh

Návrh původního kompletu položil kolem roku 1745, architekt Galileo Galasa, na přání Alexandra Velikého, na smrtelné posteli. Přání Alexandra znělo takhle: "Vystavte klášter, do nebe slávou sahající, a plný ať je mnichů". Galileo se tedy po několika letech rozhodl klášter navrhnout a nechat postavit.

Klášter měl stát na dlouho proslulém kopci Tower, který byl hustě obydlen, a tak nechal Galileo vystěhovat lidi, a domy strhnout. Jeho návrh, byl hned od začátku odsuzován, prý nedodržoval styl okolních staveb. Návrh byl však po velice namáhavém přesvědčování schválen.

[editovat] Stavba

Stavba kláštera začala přesně 1. dubna 1746, a hned první den si vzala na svědomí 10 životů dělníků. Ztráty životů, však každým dnem rostly, a tak 12. dubna téhož roku uspořádaly ženy dělníků obrovský protest, který byl ale neúspěšný.

Stavba trvala celkem 5 let, na ploše 40 ha, a vyžádal si celkem 100 životů. Jméno získala po praprapraprapradědečkovi Jiřího Paroubka. Poslední změny byly provedeny 4. září 1751, a klášter byl vybaven do posledního puntíku 6. září téhož roku. A mniši se do kláštera začali stěhovat po 5 dnech, kdy uspořádali hromadný večírek, na počest nového kláštera.

[editovat] Využití

Klášter sloužil výhradně k modlitbám, a o rok později se zde vystavil obrovský hřbitov, který patřil k nejslavnějším a největším na celém světě. Na tomto hřbitově byly také pochovány nejslavnější osobnosti své doby.

V roce 1753 se začali hromadit stížnosti mnichů, že je klášter příliš malý, a že se o sebe mniši při modlitbách třou (což bylo v té době bráno jako urážka Boha).

Anděl 01.jpg

Anděla kupodivu uznávali mniši z kláštera jako svého předního nepřítele

Tohoto se však Galileo nedožil, protože 11. května 1752 umírá. Před klášterem je uspořádán obrovský obřad, a Galileo je umístěn do nádherně vyzdobené hrobky, kde je napsáno: "Zde leží ten, který podporoval a miloval církev". Tento nápis byl také často velice odsuzován, například papežem Piusem XII. Dnes je hrobka z málo čitelným nápisem uložena v Anglickém církevním muzeu.

Po krátké době, se však objevila další jednohlasná stížnost mnichů - v noci se zde prý objevuje zlý duch Galilea, který mnichům nadává, a odsuzuje je do náručí pekelných. Po roce mniši dobrovolně opouští klášter, a zanechávají ho chátrání.

V roce 1759 se tohoto kláštera tedy ujímá parta satanistů, kteří zneužívají zjevení duchů, ke své práci. Za dobu, kterou satanisté obývají klášter, byl celý objekt ohraničen a hlídán. Také během několika dnů zastrašil několik vesničanů z okolních obcí. V současné době se našel citát jednoho vesničana, který potvrzuje strach ze satanistů za všechny: "Máme ze satanistů strach - odejdeme. Největší je náš strach v půlnoci, kdy vystoupí na věž s obrovskými pochodněmi a svolávají: Satane, óóó satane sestup k nám a my ti oběti pořád dávat budeme."


[editovat] Osobnosti, které se výrazně zapsaly do historie kláštera

Biskup Robbie.jpg

Otec představený a biskup Robbie

Klášter patřil až do první poloviny 20. století jen mnichům, kteří si v tomto komplexu rozdělovali funkce. Nejvýše dosažitelná funkce byl Bush (synonymum slova Otec představený), poté byli "Nižší mniši", kteří měli na starosti dohled na začátečníky. A na posledním místě byli "Babošky", neboli mniši, kteří měli na starosti úklid celého kláštera.

Největší a samozřejmě nejtěžší práci měli Bushové. Nedávno nalezená kronika tohoto kláštera nám prozrazuje několik jmen těch, kteří na se na chodu kláštera velkým dílem podíleli. Jsou tu i fotografie některých uvedených osob a kratičký, ale výstižný životopis.

Kdo kroniku, vzácný zdroj informací o klášteru napsal, není známo. Existuje však několik spekulací, které udávají osobnosti typu: Dasan, Murous, nebo známý dřívější kronikář Bořek.

Kronika uvádí několik jmen, ale vybrána v tomto seznamu jsou jen jména, která se opravdu velkým způsobem zapsala do historie kláštera:

  • Otec představený a biskup Robbie
  • Otec představený Leonardo
  • Otec představený Vincent
Otec Leonardo.jpg

Otec představený Leonardo

Otec Robbie (zřejmě 1748 - 1788) byl první, ale snad nejdůležitější osobností v dějinách kláštera. Byl totiž první Otec představený v tomto klášteře, a tak sepsal první zákony slušného a chování vůbec. O jeho životě toho moc nevíme, jen známe dobu jeho "představenosti" ta trvala totiž jen necelých pět let.

Otec Robbie se musel totiž kvůli svému špatnému zdraví vzdát funkce. Nakonec zemřel asi v roce 1788 na mor.


Otec Leonardo (zřejmě 1756 - 1795) je hned po Otci Robbimu nejvýznamnější osobností kláštera. Jeho celé jméno je Leonardo da Vinci (je často zaměňován za mistra malíře).
Otec Vincent.jpg

Otec představený Vincent

. O jeho životě nevíme, vlastně na pár výjimek, naprosto nic. Jen víme, že založil nový zákon o toaletách na klášteře, o co přesně šlo, to kronikář nesdělil.


Otec Vincent (data nar. i úmr. neznámá) byl velice zvláštní nejenom mnich, ale i člověk. Byl také několikrát obviněn ze satanismu, a byl proto také stíhán. Je proto až pozoruhodné, jak se mohl dostat na místo Bushe. Jeho pravé jméno znělo Vincent Borstattarssekta. Jeho matka, zkušená striptérka, ho kupodivu navedla na dráhu mnicha. Povolání jeho otce není známo, ví se však, že byl velký ochlasta.

Vystudoval Sluchovou a později i Zrakovou školu. Pracoval všude možně: jak na záchodech, tak na úřadech. Vincent si zabushoval necelých 5 let, poté zemřel na srdeční infarkt.

[editovat] Požár

Dne 16. července roku 1778, zahltil klášter obrovský požár, který objekt naprosto zničil. Příčina požáru není dodnes známá, většina výpovědí svědků však vypovídá, že byl požár úmyslný. Klášter byl v plamenech celých 21 hodin, než se podařilo požár stáhnout pod kontrolu. Nejenom, že požár zničil klášter, ale také zničil všechnu vegetaci okolo.

[editovat] Zrekonstruovaný objekt

[editovat] Výstavba

Ukázka ze stavby kláštera u sv. Paroubka.jpg

Heinrich Himmler vzorně ukazuje zajatcům, jak se drží lopata.

Roku 1921 se Američan Jack McCals rozhodl objekt obnovit. V roce 1922 tedy požádal krajský soud o povolení - toho však tak jednoduše nezískal, protože soud velice váhal, zda by povolením neučinil proti rozhodnutí lidu, ale o dva roky později výstavbu přeci jenom povolil.

Když se o jeho kroku dozvěděl Adolf Hitler, ihned souhlasil s dobrovolnou pomocí s výstavbou kláštera, a tak do práce zapojil všechny koncentrační tábory.

Klášter, byl vystavován podle starého vzoru a dochovaného nákresu. Po 22 letech drsné práce, se klášter dočkal konečné podoby. Svému původnímu účelu však nikdy nesloužil, byl spíše okrasou Anglie. Dnes se povídá, že v tomto klášteře po večerech straší, prý sám Galileo a několik mnichů, kteří jsou zachyceni při modlitbách.

[editovat] Klášter znovu v plamenech

Dne 31. června 1944 kolem 19. hodiny byl klášter znovu v plamenech. Následek tohoto požáru měl však větší dopad - od kláštera chytly i ostatní domky, které byly poblíž. Celkem padlo 95 obětí, jelikož se požár odehrál při turistické prohlídce - až dodnes je záhadou, zda požár někdo založil úmyslně nebo jestli to byla nešťastná náhoda.

Klášter měl o několik let později zdědit Jiří Paroubek, ten se však dědictví zřekl.

Wikimedia Commons nabízí speciálně pro Necyklopedii multimediální obsah k tématu:
Klášter sv. Paroubka
Wikicom.png
uncyclopedia