Kostel
Z Necyklopedie
Kostel je svaté místo, kde je díky speciálním rituálům možno si popovídat s Bohem a to téměř výhradně pouze v časných ranních hodinách.
Obsah |
[editovat] Architektura
Sakrální architektura kostelů má tisíciletou tradici. Dominantou každého kostela je věž, tzv. fallus. Někdy bývá i zdvojený. Na těchto věžích bývá umístěn zvon, jež oznamuje obyvatelům bydlícím v těsné blízkosti, že je 6 hodin ráno a měli by už vstávat a to i o víkendech. Samotnému tělu kostela se říká pak loď - z důvodů neznámých i samotným stavitelům. Cílem bývá většinou vzbudit v ovečkách bázeň, strach a posvátnou úctu. Kostely jsou vždy stavěny tak, aby v nich bylo stále chladno a vlhko.
[editovat] Rituály
Co by to byl za kostel, kdyby v něm neprobíhaly tzv. "mše", což je přibližně hodinu trvající cvičení doprovázen zpěvem. Cvičením bývá obvykle „klek“ a „vztyk“. Přítomní tyto cviky vykonávají často i bez povelů. Zpívají se pak většinou různá zaříkávadla. Akce není čistě spontánní, církev věří, že je potřeba napomoci setkání s Bohem pomocí speciální substance zvané hostie. Odborníci předpokládají, že se jedná o halucinogenní látku, která podporuje přímou komunikaci se Stvořitelem.
[editovat] Kněz
„Katolický kněz, to je takový pán kterého všichni oslovují otče, jen jeho děti mu říkají strýčku.“
Rituály má na povel osoba jménem kněz. Někdy se mu přezdívá také páter, velebníček, farář, košilatý aj. Tento člověk je patrně hříšný a zhýralý, protože pravidelně se veřejně přiznává k svému špatnému životu slovy: „Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat: je to má vina, má veliká vina. Proto prosím Matku Boží, Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali“. Je s podivem, že tento muž zůstává stále oblíben a nezatracován. Patrně proto, že jeho známí z kostela nejsou o nic lepší, než on - dokonce po něm ona kajícná slova opakují. Na závěr se pak vybírá příspěvek, jež slouží na výrobu hostií.
[editovat] Příhoda
Kněz spěchá v neděli ráno do kostela na mši, a tu uvidí jednoho ze svých farníků, jak usilovně rýpe na zahrádce. Obrátí se na něj s otázkou: "Copak neslyšíte zvony, jako vás volají do kostela?"
"Cože jste říkal?", optá se jeho ovečka nechápavě.
"Copak neslyšíte zvony, jak vás volají do kostela?", trpělivě opakuje kněz.
"Nezlobte se, ale musíte mluvit hlasitěji!", říká snaživý zahradník.
"COOPAAK NEESLYŠÍTEE ZVOONY JAAK VÁÁS VOOLAAJÍ DO KOOSTEELAA?", kříčí důstojný pán.
"Opravdu se nezlobte, otče," omlouvá se farník, "ale kvůli těm zatraceným zvonům neslyším ani slovo."


