Měkoň

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Měkoň
Mekon.gif

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Podřád: chlupatí (Chlupulia)
Čeleď: koňovití (Equidae)
Rod: Měkoňovití (Semiequidae)
Druh: Hlohomilní (Crataegofiliae)
Binomické jméno
Semiequus crataegofilium

Měkoň hlohomilný, latinsky Semiequus crataegofilium, slovensky Mäkkôň hlohoľúbivý, je dnes již vyhynulý druh zakrslého koně speciálně vyšlechtěného pro oblasti dnešních severních Čech. Jelikož se dochovalo velmi málo pramenů o těchto zvířatech, vychází článek z potvrzených informací úředníků z Ústavu Janka Keplera a nalezených poznámek na lampárně.


[editovat] Popis

Měkoň je malý býložravý lichokopytník nápadně podobný koni, avšak velikostí, mrštností a inteligencí spíše přípomíná dlouhosrstého psa. V kohoutku se jeho velikost pohybuje přibližně v rozmezí od 86 cm do 97 cm. Jeho tělo je pružné a hbité – měkké. Nedoporučuje se užívat měkoňů k žádné fyzické práci ani k rajtování. Již samotné sedlo může měkoně přetížit, případný jezdec v sedle pak zapříčíní nemožnost měkoňova pohybu z důvodu prohnuté páteře. Při vození jezdců velmi často tahá břicho po zemi.

[editovat] Potrava

Každý měkoň je býložravý. Měkoň hlohomilný se však specializuje výhradně na listy, okvětí a plody hlohů. Vzhledem ke skutečnosti, že hlohy patří mezi keře a stromy, mívají měkoňové časté problémy dostat se k potravě na vyšších větvích. I to je pravděpodobným důvodem jejich náhlého vyhynutí. Do jídelníčku měkoňů též spadají brambory a jablka. Bohužel, měkoňové nejsou hrabaví a jablka jim způsobují přílišné nadýmání, což podporuje teorii o jejich vyhynutí.

[editovat] Výskyt

Vyskyt-mekone.png

Výskyt měkoně v naší vlasti.

Na našem území se datuje výskyt měkoňů od druhé poloviny 19. století, kdy se v jeho severních koutech započala těžba hnědého uhlí. Již v těchto dobách se uvažovalo o tvorech, kteří by mohli doplnit lidskou sílu horníků v hlubinných dolech Mostecké pánve (Severočeské hnědouhelné pánve). Podařilo se vyšlechtit několik exemplářů miniaturních koní, kteří se vešli do šachet a slojí. Největší rozmach šlechtění měkoňů byl zaznamenán v 50. a 60. letech 20. století, kdy se tehdejší vedení města Mostu usneslo, že započatá povrchová těžba vyhnala do okolních lesů rozličné druhy zvěře, které je třeba nahradit. Nejvetší chovná stanice pak vznikla v Chomutově na místě dnešního Zooparku, kde se podařilo namnožit stovky jedinců. I přes snahu báňských inženýrů se nepodařilo populaci udržet schopnou reprodukce. Koncem 80. let pak měkoňové vyhynuli nadobro.

Mekon-slezsko.jpg

Reakce ostravských četníků na hlášení o spatření měkoně.

Výskyt měkoňů v můtích není nikde doložen. Jak ale vyplývá z jiných zdrojů, měkoni jsou přítulná zvířata, tudíž by byla vhodnými obyvateli můtí. Spekulace o hornických můtích v podkrušnohorském údolí přesliček a plavuní přicházejí na pořad dne vždy spolu s tématem prolamování těžebních limitů.

Je potvrzeno, že několik jedinců bylo dovezeno či snad zbloudilo do Slezska, do oblasti Ostravy, Karviné i Havířova. Doba jejich přežití v této oblasti od spatření místními lidmi se pohybovala v řádech minut až hodin. Místní je ihned ubili svými cepy, koštěpy a kolomety v domnění, že jde o polské nájezdníky.

[editovat] Zvukové projevy

Média:Mhhhh.ogg

[editovat] Výbor z díla

O měkoních se můžeme dozvědět i z textu známé lidové písně, kde se praví: ... už měkoně vyvádějí...

[editovat] Sport

V obci Libčice se konává amatérský cyklistický závod Libčický měkoň.

[editovat] Měkoni jinde

uncyclopedia