Městská hromadná doprava

Z Necyklopedie

Malá chybička v jízdním řádu, zadní vůz se pokouší předjet první aby dodržel jízdní řád

Městská hromadná doprava, zkráceně MHD je prostředkem, jak dokonale nasrat lidi v každodenním životě. V tomto směru funguje skutečně velice efektivně. Městská hromadná doprava může užívat autobusy, trolejbusy i manuálbusy v některých městech se používají i šaliny, parníky, dostavníky atd.. Klasickým prostředkem, jak nasrat lidi je pozdní příjezd.

Pozdní příjezd funguje tak, že řidič prostředku zastaví za rohem od nejbližší zastávky, tam čeká 5 až 10 minut. Jakmile už jsou lidé nasraní, autobus přijede. Druhým způsobem jak lidičky vytočit je "náhodná" porucha

Náhodná porucha je normální porucha libovolné části dopravního prostředku. K tomuto incidentu dochází v 11 z 10 případů, kdy přesně ve středu vzdálenosti od dvou zastávek řidič nenápadně stiskne tlačítko Porucha, aby to lidi měli co nejdál. Další způsoby nasrání jsou buďto obdobou předchozích způsobů (př. Příjezd o 5 minut dříve) nebo záleží již jen na fantazii řidiče co si vymyslí

Důvodem MHD je udržovat v lidech celkovou naštvanost. Cíl neznámý.

[editovat] Organizace městské hromadné dopravy

Historie

MHD byla původně myšlena pro usnadnění pohybu lidí ve městě, dříve měli lidé dost času a čekali na dopravní prostředek až přijel a nebo šli pěšky a byli spokojení.Později byl vymyšlen jízdní řád a začaly první problémy - někdy spoj přijel dříve, někdy později, další spoj buď ujel nebo nejel, šťouralové začínali nadávat.

Dnešní doba

V dnešní době se k organizaci používají počítače a systém nasírání je už skoro dokonalý. Ovšem je to tak složitá záležitost, že normální uživatel nemá ani potuchy, jak to funguje. Dokonce i tvůrcům systému to není někdy jasné a sem tam se něco nepovede (něco podobného jako Windows). Jízdní řády jsou sestavovány počítačem a stále optimalizovány tak, aby nemohlo dojít ani náhodou k návaznosti na další spoje, takže cestující má stále možnost nadávat a být permanentně nasrán. Když automatický systém selže, nastupuje lidský faktor. Řidiči mají přesné instrukce jak postupovat v nestandardním případě, např. když hrozí nějakou shodou náhod v provozu, že by cestující přece jenom stihl přípoj tak musí počkat až přípoj odjede se zastávky a pak teprve vjedou na zastávku, při nejhorším když už přijedou najednou tak aspoň neotevřou dveře a musejí počkat až přípoj odjede. Dále se využívá automatizovaný dezinformační systém pomocí různých hlášek o názvech zastávek které ovšem nesouhlasí se skutečností. Vyjímečně jsou nějak užitečné hlášky o průjezdu rizikovými úseky obývanými nebezpečnými domorodci.

Když už je některá linka dokonale zorganizovaná, to znamená že vozy jezdí permanentně prázdné protože cestující na ně nemůže přesednout a jde raději pěšky tak je linka s úsporných důvodů zrušena. Nové linky se proto navrhují tak, aby vedly odnikud nikam a zastávky se umísťují na nejnemožnější místa. To se maskuje za pomoc životnímu prostředí, příkladem je moderní stanice v Letňanech která slouží místní kolonii syslů.

Chuck Norris a MHD

MHD má velké štěstí že ji nikdy nepoužil Chuck Norris, to by byl okamžitě její absolutní konec.

Rozjezd

Jedinou výjimkou, kdy je jízdní řád poměrně přesně dodržován, je takzvaný rozjezd. Rozjezdy vznikly v Brně, kde se přesně o půlnoci rozjíždějí od nádraží tramvaje všemi směry. Cíl byl původně ušlechtilý - dát opilcům v centru Brna pevný místní i časový bod.

Družná nálada, která při brněnských rozjezdech panovala, se zalíbila tvůrcům jízdních řádů ostatních MHD a začali rozjezdy plánovat takřka nepřetržitě. Rozjezd spočívá v tom, že 40 - 50 minut nejde nic a když stupeň nasranost dosahuje hodnoty 6 - 7, na zastávce MHD se ve stejném okamžiku zjeví 3 - 5 přípojů jedoucích vaším směrem. Zmatek, který při nástupech panuje, obvykle vede k tomu, že jedete úplně někam jinam, než jste původně chtěli.