Maleschau
Z Necyklopedie
| |||||
| Motto: žádné | |||||
| Národní Hymna: žádná | |||||
| |||||
| Status | Hrdá a nezávislá oblast mimo rámec Česka, Moravska a Slezska | ||||
| Jazyk | Malešovština, z milosti Ratkovy trpěna Čeština a Hantec | ||||
| Hlavní město | Malešov | ||||
| Vláda | Pevné ruky | ||||
| Politický systém | protektorskocísařská monokracie s prvky bigbeatu | ||||
| Vůdce |  | ||||
| Ustanovení | z vůle Maleschauführera v předvečer zrození Boha jediného | ||||
| Měna | Českokoruna, Morgoš | ||||
| Náboženství | cyrilometodějské, pravoslavné, římskokatolické, novopohanské, šamanistické | ||||
| Spojenci | Tento stát uzavřel spojenectví s těmito zeměmi: | ||||
Maleschau, (česky Malešov, moravistánsky Maléschou, maďarsky Bédnyrozderbéme) jest polovojenský distrikt, který se rozkládá jižně od Kutné Hory. Zahrnuje území Malešova, Maxovny, Bykáně a vodní nádrže Vrchlice. Führeruje tam slavný Ratko Fencelić. Jeho milostivou snahou je odtržení této oblasti od takzvaného státu Česká republika, který tyranizuje svojí krutovládou statečný lid Maleschau, Moravy a Slezska. Sám velký Ratko chystá po brzkém prohlášení svrchovanosti anexi několika strategických částí okresu Kutná Hora. Tato naprosto pochopitelná samozřejmost zajistí maximální bezpečnost Maleschau vůči nepřátelskému chování agresorů z řad žoldáckých komand takzvaného státu Česká republika ovládaného byrokratickými úředníky bruselského imperialistického uskupení se směšným a vychytrale nevinným názvem Evropská unie.
[editovat] Historie vzniku
V daleké zemi za zelenými horami, které věnčí staroslavnou Maleschau, bydlel muž, fűhrer a lech slavný, jenž se svými se nepohodl. Byl se dopustil mužebojstva, a věda dobře, že platí právo „Dnes mně, zítra tobě“, položil si na plece dědky, a pojav s sebou družinu svou a dobytek cizí, klestil si cestu skrze nekonečné lesy. Když byli dlouhou chůzí nohy své utrmáceli a žádostivi byli konce své pouti, zastavili se pod Kaňkem, vysokou horou, z jejíž blan možný byl rozhled po okolí daleko. Vůdce vystoupil na ni se svými druhy, a poohlédnuv se po okolí, jež se mu patrně zalíbilo, takto promluvil: „Ó druhové, kteří jste se mnou těžce strádali a trpěli v lesích, plesejte se mnou hlasitě. Zrakoma svýma vystihuji daleko žírný tento kraj. Ano, toť jest ta země, naše vlast a krajina, která oplývá hojností zvěřě i chmele, jakož vínem a sladkým medem.“
[editovat] Ratko Fencelić
Slavný mocipán Maleschaudorfu Radek Fencl (v Němcích známý jako Radhek Venzel, v Chorvatech jako Ratko Fencelić a na Slovači zase jako velkobača Rado Fencil) je již dlouhá desetiletí, ba i staletí, obávanou postavou všech vojevůdců. Původně se považoval za léčitele a křesťanského věrozvěsta, ale on a jeho druhové se často vydávali do bojů s mocichtivým proletariátem a majetnickou buržoázií. Po jedné hospodské rvačce Ratko promluvil ke svým věrným: „Ó druhové moji, pohleďte na tu naši krásnou zem Maleschau a jak ji pražáci a turisti z ciziny hyzdí odpadky a zamořují svým smrdutým dechem. Protož já pravím, že vezmeme si zbraně své a půjdeme proti nepřátelům země naší. Ukážme jim, že tu nejsou vítáni. Vyrobte velký kříž, za nímž půjdeme všichni svorni do boje.“ Po několika dnech se führer setkal se svými druhy a před nimi pronesl krátkou formuli: „Ať nemají pomoci od Ježíše ani od Peruna, ať se nazaštítí štíty svými a pohubeni budou zbraněmi našich árijských bojovníků, i ať budou našimi otroky v tomto čase i budoucím.“ Tehdy se Ratkova armáda v počtu osmi lidí, hrdých árijců bojujících za slavné Maleschau kterou Ratko pojmenoval jako Lidová milice (Volksmiliz), odebrala do vietnamské tržnice, kde se zmohla jen na pár nadávek a vulgarit. Poté se její členové vrátili do hospody, kde Ratko slavnostně prohlásil: „Ó moji drazí spolubojovníci, jsem převelice šťasten, že jsem se mohl účastnit této bitvy slavné. Prozřetelnost si vybrala nás, abychom zvrátili běh dějin. Radujme se, neboť jsme vykonavateli vůle Boží a protož nikdy neprohrajem. Ať žije slavné Maleschau!“
[editovat] O dobytí pelešivého a zlořádného hnízda Kutnohorských
Brzy šla pověst lichá, že Ratko všudy drancuje a mužstvo beře na vojnu aneb aspoň na vojenskou robotu; a tu zdvihaly se rodiny ze vsí kutnohorských; bohatší vezli svršky své nuzné na trakařích, kdežto ubožejší sousedé jejich nesli ranečky, vedouce na provázku kravku, kozu neb veselého psíka.
Deputace kutnohorská přikročivši k malešovskému vůdci s poklonou, prosila ho za ušetření města. Zvědav, že most vrchlický není strhán, pravil: „To jest štěstí vaše!“ pak žádal náležité opatření svého lidu a slíbil zachovati přísnou kázeň vojenskou; zároveň však pustil pohrůžku, jestliže tam nalezne vojsko republikové, dá město z Kaňku rozstříleti.
Největší průchod vojska viděli Kutnohorští 15. srpna v den sváteční ráno ve výročí 6398. zrození Páně. Tehdáž ubíral se městem bez zastávky veliký bykáňský sbor gardy malešovské, pěší a jízdný, s hlučnými sbory trubačů, s děly, zavazadly a měděnými pontony na vozích; byl to lid mladý a urostlý, který v náladě bujné, ubíraje se ulicí pražskou, pitvornými posuňky a pokřiky „Hep, hep! Hier ist die Jüdenjasse!“ diváky židovské urážel.
