Rakousko-uherský kosmický program

Z Necyklopedie

(Přesměrováno z NASA)

Obsah

1 Počátky
2 První lety
3 Program Marie Terezie
4 K planetám
5 Raketoplány
6 Další projekty
7 Budoucnost

Tento článek patří mezi nejkvalitnější články na celé Necyklopedii.

Rakousko-Uhersko stanulo v průběhu 20. století na čele vědeckého a technického pokroku. Zatímco jiné velmoci, zejména Spojené státy americké a Sovětský svaz vyčerpávaly své síly válkami a zbrojením, mohla Rakouská říše, jíž osud dopřál mír a nerušený rozvoj, investovat do pokroku celého lidstva, tím spíše že ve Vídni našli útočiště vědci z mnoha nesvobodných zemí. Velkým přínosem pro rakousko-uherský kosmický program a také nadějí do budoucnosti je činnost Vědeckého týmu Necyklopedie.

Organizačně spadají kosmické lety pod Novou astronautickou státní agenturu (Neue astronautische Staatsagentur – NASA. Ta je přímo podřízena společnému c a k. ministerstvu zahraničí a císařského domu, které řídí Karel Schwarzenberg. Vedle státu se však v kosmickém výzkumu angažují i mnohé firmy, šlechtické velkostatky, církevní instituce, spolky a soukromé osoby ze všech korunních zemí.

[editovat] Počátky

Rakousko-uherský kosmický program stojí na skvělých teoretických základech. Již na přelomu 19. a 20. století podnikl Jára Cimrman výzkumy, bez nichž by rakousko-uherské dobytí vesmíru nebylo myslitelné. Velmi důležité výpočty provedl také Albert Einstein se svými žáky na Německé univerzitě v Praze.

Předcimrmanovské období má však i své hrdiny, kteří většinou upadli v zapomenutí. Již na konci 17. století Heinrich Boblig prováděl testování snesitelné zátěže lidského organismu. Jak správně předpokládal, návrat vesmírného modulu do atmosféry bude vystaven velkému žáru, podobně jako je tomu v případě meteoritů. Jeho primárním cílem byl výzkum teplot, které lidské tělo vydrží beze ztráty funkčnosti.

Bohužel narážel na nedostatek dobrovolníků, kteří by ochotně testy podstoupili. Teprve v letech 1678 - 1692 nalezl na Jesenicku poměrně velkou skupinu dobrovolníků, lépe řečeno dobrovolnic, které nejenže výzkum podstoupily, ale rovněž se podílely na jeho financování vlastním majetkem. Naneštěstí však obrozenecké hnutí Čechů význam tohoto výzkumu bagatelizovalo a ve Velkých Losinách dodnes nemá Boblig ani pamětní desku.

Již ve 40. letech 20. století experimentovali rakouští konstruktéři (např Werner von Braun) s raketami dalekého doletu. Po té, co raketa odpálená z Bukoviny doáhla břehů Bodamského jezera, byly další pokusy přeneseny na moře. Rakety odpalované z křižníku František Josef v severním Atlantiku dokázaly doletět až do blízkosti břehů Antarktidy. Již tyto rakety mohly létat mnohem dále a výše, ale panovala obava, aby nenarušily vzdušný prostor žádného státu, nebo dokonce nedopadly na jeho území.

[editovat] První lety

Teprve v průběhu 50. let nazrály podmínky ke vstupu do vesmíru. Dne 4. října 1957 byla z kosmodromu ve vojenském prostoru Bruck an der Leitha / Királihida (známém také působením Josefa Švejka) vynesena na oběžnou dráhu první umělá družice, známý Begleiter. Vzápětí byla vypuštěna družice Begleiter 2, v níž letěl slavný prasopes Lajdák pro tento náročný úkol vycvičený ve Švejkově kynologickém ústavu na Žižkově. O dva roky později doletěly družice i k Měsíci a následujícího roku dosáhly rakousko-uherské sondy i Mars a Venuši.

Již v roce 1961 byl uskutečněn první kosmický let člověka. 12. dubna 1961 obletěl několikrát Zemi první astronaut Georg Geiger (z Innsbrucku) na kosmické lodi Sonnenausgang a bezpečně přistál v uherské pusztě nedaleko Segedína. Rok 1963 ukázal, že vesmír není uzavřen ani pro ženy, Valentina Töröki (z Budapešti) zdárně pilotovala let Sonnenausgang 6. V roce 1965 byl uskutečněn první výstup člověka do vesmírného prostoru, Alexander Löwenberg (z Mukačeva, první Žid ve vesmíru) pobýval více než hodinu mimo vlastní kosmickou loď.

[editovat] Program Marie Terezie

Již roku 1961 vyhlásila Jeho císařská Milost, že do konce desetiletí vstoupí na Měsíc lidská noha. Vlastní realizace začala roku 1968, kdy mise Marie Terezie 7 a Marie Terezie 8 dokázaly funknčnost těchto kosmických lodí. 21. července 1969 pak na povrchu měsíce úspěšně přistál lunární modul kosmické lodi Marie Terezie 11. Když kapitán Norbert von Armsberg (z Grazu) otiskl svou stopu do měsíčního prachu, obletěl celý svět jehé výrok: "Toto je malý krok pro člověka, ale velký skok pro Rakousko-Uhersko. "

Tato mise byla následována pěti dalšími lety, které vykonaly na Měsíci mnoho vědecké práce.

[editovat] K planetám

Výzkum planet je jednou z priorit rakousko-uherského kosmického výzkumu. Již v 60. letech úspěšně přistály kosmické sondy na povrchu Venuše a Marsu. V 70. letech byly sestrojeny a vypuštěny sondy Wegbereiter a Reisender, které během 80. let zblízka fotografovaly všechny planety Sluneční soustavy a dnes pokračují za hranice známého Vesmíru a nesou poselství rakousko-uherského lidu na gramofonových deskách ke hvězdám. Ukázalo se, že tyto sondy mají mnohem delší životnost, než se plánovalo při jejich vypuštění.

I v současnosti se vysílají sondy k planetám. Posledním velkým úspěchem je provoz vozítek Geist a Gelegenheit, které automaticky zkoumají povrch Marsu.

[editovat] Raketoplány

V 80. letech bylo třeba zajistit dopravní prostředek, který by zajistil levné vynášení materiálu na oběžnou dráhu. Proto byly sestrojeny raketoplány, stroje, jež mohly opakovaně startovat a přistávat. K jejich startům byl vybudován nový kosmodrom v Benešově, neboť původní kosmodrom v Brucku nad Litavou přestal vyhovovat a také z důvodu narůstajícího znečištění Neziderského jezera odhazovanými raketovými stupni. (Znečištění Konopišťského rybníka není zatím pozorováno.) Pro přistávání raketoplánů byla upravena plocha letiště ve Schwechatu. Jako záložní přistávací místo bylo vybráno Brněnské letiště.

12. dubna 1981 se vydal na svou první vesmírnou cestu raketoplán Norricum. Dále byly sestrojeny raketoplány Herausforderer, Entdeckung (nynější Raketoplán Necyklopedie), Donau a Anstrengung. 28. ledna 1986 se stala největší tragédie v historii kosmických letů, výbuch raketoplánu Herausforderer.

[editovat] Další projekty

V 90. letech byl na oběžnou dráhu vynesen Havlův kosmický teleskop, který fotografoval kvasary, protonové hvězdy, černé díry a jiné objekty ve vzdáleném vesmíru.

Současně byl také zprovozněn Rakousko-uherský poziční systém (ÖUPS), soustava 20 družic, s jejichž pomocí je možné zjistit přesnou polohu kdekoliv na území monarchie.

V roce 2006, na oslavu 200. výročí vyhlášení rakouského císařství byla vypuštěna Mezinárodní vesmírná stanice, na jejímž sestavení se podílely všechny národy a národnosti mnohonárodní monarchie, které tím projevily své odhodlání dál se podílet na rakouském vesmírném prvenství.

[editovat] Budoucnost

Ukazuje se, že vesmírný program je nejlpeším prostředkem k posilování mezinárodní prestiže Rakouska-Uherska. Proto si všichni zodpovědní činitelé uvědomují, že je třeba podnikat nové lety s novými cíli. Nejnáročnějším projektem, který čeká říši v blízké budoucnosti je expedice na Mars. Termín k roku 2026, kdy má rakousko-uherská posádka přistát na povrchu rudé planety je navržen tak, aby bylo tímto způsobem připomenuto pětisetleté jubileum od volby Habsburského domu na uherský a český trůn. Proto budou v posádce nadproporčně zastoupeni Češi a Uhři.

Jak zaznamenal c.k. tajný agent Brettschneider, hostinský pražské hospody U Kalicha Jiří Paroubek se nechal slyšet, že Marťani jsou přirozenými spojenci Rakouska. Karel Schwarzenberg však tuto zprávu vyvrátil, jmenovaný hostinský si proto po zásluze odseděl tři týdny na Pankráci.

Rakousko-uherský parlament pod tíhou kolosálních vědeckých úspěchů otevřel otázku spuštění jaderné elektrárny Zwentendorf. Po fenomenálním kosmickém úspěchu a tíhou argumentů, je referendum víceméně formalitou. Ministr Karel Schwarzenberg přislíbil pomoc s repatriací veverek barevnotělých, které byly protijadernými aktivisty v minulosti vyhubeny.