Odpolední čaj

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem čaj.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Čaj, Vaše lordsto? Eh? Čaj? Nalejte mi raději whisky.

Zvyk pití odpoledního čaje se datuje do staré, dobré konzervativní Anglie, kdy úderem sedmnácté hodiny končila sebedůležitější činnost a lidé se věnovali relaxu ve formě pití čaje a pojídáním sendvičů či sušenek. U této činnosti se vedly nezávazné řeči o golfu, tenisu, či honu na lišku. Jakákoli vážná debata byla tabu. Tento zvyk se později rozšířil po celé Evropě a přetrval dlouhá léta. Dokonce i v Československu po vítězství dělnické třídy v roce 1948. Je bohužel smutným faktem, že pamětníci vymírají (to je koloběh života) a mladí poslouchají ve svatém zanícení bláboly různých intelektuálů o tom, jak bylo za socialismu dobře. Tedy několik slov osvěty, jak to bylo.

[editovat] Odpolední čaj

Twinings Gunpowder tin of tea.jpg

Takovýto čaj se během odpoledního čaje nikdy nepil.

Moudrá strana po vítězství dělnické třídy rychle přišla na to, že socialismus se nedá při nedostatku pracovních sil budovat tak, jak by bylo záhodno; nebylo možno plnit smělé plány pětiletek s cílem dosáhnout a přesáhnout záludné kapitalisty, a vůbec. Nedostatek pracovních sil vznikl moudrým rozhodnutím, že práce není právo, ale povinnost. Z tehdejší doby pochází úsloví „Nejsou lidi“. Co tedy s tím? I zasedl ÚV KSČ a bylo rohodnuto, že národ se musí množit. Je záhodno připomenout, že tehdy ještě import Mongolů, Vietnamců, Ukrajinců apod., jako zdroj levné pracovní síly vynalezen nebyl. Kam se tedy obrátit? Inu kam, k mládeži, nové budovatelské generaci. Realizací akce byl pověřem ČSM (Československý svaz mládeže), který se směrnic uchopil s nevšední iniciativou (inu hormony mlátí s každým). Akci zařadil do socialistického závazku pod složku „kultůra“ a bylo to, byly na to z dnešního pohledu dotace.

[editovat] Průběh čajů

Doba konání – neděle, 15–19 hodin. Název odpolední čaj byl poněkud symbolický, pravda, na takové akci zájemce čaj dostal, ale pouze s rumem. Hlavním nápojem bylo pivo, víno a kořalka, zejména rum. Účel byl seznamování se mladých lidí při tanci a uvolnění (dnes by se řeklo k odvazu a odstranění zábran), k tomu právě sloužil alkohol. U vchodu seděl penzista opatřen na levém rukávu slušivou žlutou páskou s nápisem PS-VB (Pomocná stráž Veřejné bezpečnosti), všeobecně známý jako udavač a vůbec profláknutá osoba. Jakože to bylo pojato jako taneční zábava, byla nutná kapela. V počátcích to byla místní dechovka složená z místních opilců, později taneční kapela s hity jako „O nás dvou už Goethe psal“ (lze najít v archivech) a další trháky. Kam se na ně hrabou dnešní Eva a Vašek. Doba šla kupředu a tak se kapela modernizovala, lehce omládla, o něco mladší místní opilci založili bigbeat (čti bigbít) k nelibosti místních mocipánů, ale co ti mohli dělat, doba si žádala svoje, a moudrá strana řekla, mládí vpřed!

Mladý muž se tedy kapku posílen alkoholem přiblížil k vyvolené a vyzval ji k tanci. Forma vyzvání byla celkem volná od „Deš“, nebo „Sím prosit“, nebo třeba „Dem hodit kostrou?“, to už záleželo na odvaze a hladince alkoholu. Dál už to bylo na přírodě a v přírodě. Děti se rodily a manželství se uzavírala, neb jak praví mantra socialismu rodina je základ státu (ovšem pozor, rodina řádně uznaná na úřadě). Pokud došlo mezi některými účastníky čaje k nevůli (proč asi), věc se řešila klasicky, tedy rvačkou, ale pozor, nikdy ne na sále, ale venku. Jakmile uplynula stanovená doba, čaj byl nekompromisně pořadateli ukončen, nedořešené se dořešilo venku, nedopité se vzalo sebou, taky se mohlo jít někam jinam se dorazit, pokud se na mladého muže nedostalo.

[editovat] Ceny

Dnešním nepamětníkům se mohou tehdejší ceny zdát neuvěřitelné a z říše fantazie. Tak tedy: vstupné 1–3 Kčs, čaj 1,– Kčs, víno 0,7l 10,20 Kčs, pivo 1,20 Kčs, velký rum 3,25 Kčs, Plíčka na paprice s knedlíkem 3,75 Kčs, Roštěná na roštu s přáním dobré chuti a malá obloha 11,40 Kčs, případná pokuta za výtržnost 20,– Kčs. Vypadá to hezky, že? Ale výdělek kvalifikovaného kovoobráběče v 7. tř. TKK tehdy činil 4,80 Kčs/hod. To jenom na okraj, aby bylo jasno.

[editovat] Závěr

Málo platné, staré časy jsou staré časy, má to jenom jednu chybu. Staří zapomínají a mladí nevědí, protože není nikoho, kdy by jim to řekl. No vzpomínat je jenom na to, že byl člověk mladý,špatné se vymazává a jaksi mu přijde, že všechno bylo lepší. Využije-li toho dnešní demagog, má nezkušené v hrsti. Takže varování: Nevěřte úplně všemu, ale dopřejte sluchu starcům.

Merge-arrows.png Tento článek se tematicky překrývá s článkem Vzpomínky na socialismus.

To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

uncyclopedia