Pakoismus

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Exploding-head.gif Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.

Učení pakoismu vymyslel Nejmenovaný šílený vědec. Veškerý následující text vychází přesně z jeho super extra tajných záznamů.

[editovat] Hlavní teorie pakoismu

Pakoismus je učení o pakách a jejich využití v praxi. Nejdůležitější je vědět, že veškeré zákony pakoismu se zakládají na Hlavní teorii pakoismu neboli Rejovu zákonu. Ten hlásá, že

"Každý objekt v kosmu je potenciální pako."

Znamená to, že ať udělá kdokoliv cokoliv jakkoliv, vždycky se najde možnost, proč je pako. Za příklad nechť poslouží tento běžný výjev: Na ulici vidíme babku, kterak vleče na vodítku hafana. Hafanovi se vodítko nelíbí, pro něj je tedy panička, která ho na něj připoutala, pako. Naproti tomu dáma nechápe psovo počínání a přemýšlí, proč to pako tak vyvádí. No a náhodnému kolemjdoucímu jenom nejde do hlavy, proč se to pako (babka) ve svém věku ještě stará o tak neposlušné pako (psa).

Tímto jsme definovali Základní teorii pakoismu, která je nezbytná pro pochopení všech principů celého učení.

[editovat] První pakoistický zákon

První pakoistický zákon vychází z té části Rejova zákona, kde se praví, že pakem může být jakýkoli objekt. Definujeme-li si tedy "pako" jako proměnnou a a všechny předměty v kosmu jako b-z, vyjde nám rovnice typu a=b=c=d= atd. Z toho vyplývá První pakoistický zákon, který nám říká, že

"Veškeré objekty v kosmu jsou si navzájem rovny."

To znamená, že žádné pako v celém vesmíru se nemá povyšovat nad ostatní, neboť je úplně stejné pako jako oni. (Úplně stejné tedy ne, ale pako je zkrátka každý, a kdo tvrdí, že není, tak je o to větší.)

[editovat] Pakovské hodnoty (PaH)

Je to veličina určují míru objektu jako paka. Základní jednotkou je {pp} = 1 papr. (Název je zkratkou PAkoálního PRocenta.) Tyto jednotky se dále dělí podle toho, přiřazuje-li objekt k objektu kladné pakovské hodnoty {pp+} (pako je velké) nebo záporné pakovské hodnoty {pp-} (pako je malé).

Nyní můžeme vycházet z toho, že každý objekt je stoprocentní, takže i po sečtení pakovských hodnot se musíme dostat k 100%. Pro výpočet musíme znát:

  • Počet objektů přiřazujících objektu "A" pakovské hodnoty,
  • Poměr kladných a záporných pakovských hodnot.

Objekt, jehož pakoální procenta počítáme, se nazývá pakovaný, objekt vyzařující pakovské hodnoty je pakoitel.

A teď, jak počítáme? Přesné pakovské hodnoty se dají odvodit složitými výpočty, pro začátečníky se uvádějí hodnoty již vypočítané, většinou "PaH=100pp+", "PaH=50pp-" apod.

Při počítání pakoálních procent postupujeme takto:

  • Sečteme veškeré {pp+}
  • Sečteme veškeré {pp-}
  • Spočítáme procentuální poměr obou hodnot, dávají-li dohromady 100%
  • a) Převažují-li {pp+}, definujeme objekt jako "x-procentní pako", přičemž "x" se rovná rozdílu {pp+} a {pp-}
  • b) Převažují-li {pp-}, definujeme objekt jako "x-procentí antipako", přičemž "x" se rovná rozdílu {pp-} a {pp+}

PŘÍKLAD:

Po ulici jde chlapec (=pakovaný) a nese krabici s pizzou. Jeho dívka (=pakoitel A) je ráda, že jí polovinu dá, takže mu přiřazuje 100pp-. Kuchtík (=pakoitel B) vyinkasoval peníze, ale bez příplatku; dává mu tedy 50pp-. Pizza (=pakoitel C) nechce být snědena, přiřazuje chlapci 100pp+. A konečně bezdomovec (=pakoitel D) vidí pizzu a má hlad, tudíž závidí klučinovi -tento dostává 100pp+.

  • Celkové hodnoty: PaH+=200pp+; PaH-=150pp-
  • Dohromady je to 350pp=100%; 3,5pp=1%; tudíž 200pp+=cca57,14%pp+; 150pp-=cca42,86%pp-
  • Vidíme, že převažují hodnoty pp+. Přesněji: 57,14-42,86=14,28pp+. Čili
  • Pakovaný je 14,28%-ní pako (PaH = 14,28pp+).
  • (Je-li hodnota přesně 50%, pak je na nás, zda si vybereme "50%pako" nebo "50%antipako".)

[editovat] Výpočet pakovských hodnot

Abychom byli schopni vypočítat PaH kdekoli na veřejnosti, musíme znát faktory myšlení pakoitelů, a to:

  • Je-li pakoitel živá bytost, rozdělujeme jeho myšlení na sluch, čich, chuť, zrak a hmat.
  • U neživých objektů je uvažování daleko jednodušší -mají pouze momentální cítění, což jim nedovoluje dávat jiné než stoprocentní hodnoty.

Podle počtu vjemů rozdělujeme přiřazované PaH procentuálně. Vjemy, které nevnímají pakovaného, nehrají roli. Zbylé smysly si mozek dělí rovnoměrně.

PŘÍKLAD:

Po ulici běží raťafák po důkladné koupeli. Náhodný kolemjdoucí ho nejí ani neohmatává, zato ho slyší, vidí a cítí. Pes po koupeli mu voní, což dává jedné třetině ze 100% {pp-}. Podle sluchu lze odhadnout psa jako slušně vychovaného, to máme další 33,3% pp-. Leč oči vidí ohyzdnou mokrou obludu, která zasluhuje 33,3% {pp+}.

Procentuální rozdělení vjemů je tedy 2/3pp- a 1/3pp+, tedy 66,7-33,3=33,4pp-. Tento pes je tedy asi třetinové antipako.

[editovat] Úloha paměti v počítání PaH

Aby to nebylo jednoduché, vstupuje do hry ještě paměť. Pro výpočet PaH na konci všech obrazů, kdy bylo lze vnímat pakovaného, musíme znát v daných úsecích přesné hodnoty. Poté provedeme sčítání a odčítání všech hodnot a dostaneme konečné PaH.

Paměť neslouží každému dobře, a proto tu máme ještě nepřímou úměrnost PaH a času. PaH za určitou dobu spočítáme tak, že si určíme čas od předchozí události k další v minutách a spočítáme z této hodnoty kosinus; ten je po vynásobení 100 procenty přetrvávajících PaH.

(Ohledně omezeného limitu 90 minutami jen tolik, že je dokázáno, že PaH si libovolný objekt pamatuje maximálně hodinu a půl. Pak už to není pako, ale debil. Při jakémkoli pozdějším spatření pakovaného se začíná znovu z nulových hodnot.)

Počítají se pouze úseky mezi spolu sousedícími událostmi, protože v následujícím čase jsou PaH opět definitivní. Tedy na konci máme dejme tomu: PaH=úsek6+(úsek5+(úsek4+(atd.))). Všechny hodnoty nesmíme zapomenout dát nejprve dohromady do 100%!

PŘÍKLAD:

Civilista viděl téhož psa ještě jednou za 20 minut; ten už se ale stačil vyválet v hnojůvce a navíc se mu otřel o nohu, čímž do hry vstupuje i hmat. Vše kromě sluchu nyní obsahuje {pp+} -za tento úsek má pes {75pp+}.

No a 60 minut nato už civilsta psa zabil a upekl. Do hry vstupuje i chuť. Pes chutná dobře, voní jako pečené kuřátko, ale není dobrý na omak, zvučí stylem neurčitého prskání a bez srsti ani tak dobře nevypadá. Po matematických operacích nám zbyde 20pp+.

Teď je třeba spočítat paměťové hodnoty. První událost je od druhé vzdálena 20 minut; cos20°=0,94; 94% z 33,4=31,4pp-. Pro výpočet 100%: 31,4+75=106,4=100%; z toho oněch 75pp+ je cca 70,49%. Odcházíme tedy s 70,49pp+.

Do druhého úseku máme 60 minut; cos60°=0,5; 50% z 70,49=35,245pp+. Dohromady máme v tomto úseku 55,245pp+, z toho 20pp+=cca 36,2%. Na konci tedy

PES JE 36,2%-NÍ PAKO.

[editovat] Druhý pakoistický zákon

Druhý pakoistický zákon vychází ze zjednodušené teorie rozdělení světa. Podle ní se svět "dělí na ty, co poroučejí" a "ty, co poslouchají."

Dále pak je třeba přijmout holý fakt, že ti, kdo poroučejí, se postupem času rozdělí. Jedni poroučejí příliš umírněně, až se nakonec stanou spíše těmi, co poslouchají, respektive poslouchají hlasy těch, co poslouchají. Druzí naopak rezolutně odmítají svou účast mezi "posluchačskou" skupinou a o to více poroučejí. Ti však nejsou příliš v oblibě.

V obou případech zanechává nadřízený u podřízených nekladné mínění. To je i znění druhého pakoistického zákona:

"Každý nadřízený je pro svého podřízeného vždy pako (tedy nikoliv antipako)."

[editovat] Záchranný pakoistický zákon pro bezvěrce

Tento zákon byl přidán po nepřímém nátlaku veřejnosti, které se nelíbilo, že celé učení každého člověka označuje za pako. Proto lze provést malý trik, jak se zbavit tohoto přízviska.

Vezmeme v úvahu, že nikdo není pako pro úplně všechny. Ale všechny objekty v kosmu jsou si rovny, že ano, takže vlastně stačí nehanobit jednoho člověka a rázem mám vesmír od všech pak naprosto vymydlený.

(Tady končí verze Záchranného pakoistického zákona pro bezvěrce. Záchranný pakoistický zákon pro přívržence, známý také pod názvem Zbytečné pravidlo, hlásá, že to tak není. Každý je přece pako, jenom zrovna daný pakoitel mu nemusí přiřazovat příliš vysoké kladné hodnoty.)

[editovat] Zbytečné pravidlo

tedy v podstatě vysvětluje, že všechny objekty v kosmu jsou si rovny pouze v tom smyslu, že jsou to paka - zdali však kladná či záporná, je individuální.

uncyclopedia