FANDOM


Alfred-kubin-road to hell-illustrate

Cesta do pekla. Halucinace od Alfreda Kubína.

Peklo si můžeš představovat všelijak, třeba jako Brno. Nebo jako peklo od Hieronyma Bosche:

Vision of Hell

Klasická představa pekla.


Bosch-detail-of-hell

Laholické fantasie

„Do pekla - kde v pekle, věčně svíjející se zavržený hříšník v neuvěřitelně krutých bolestech quasi popálenin třetího stupně neuvěřitelně krutě trpí, a přesto červ života tohoto v pekelném ohni zavrženého hříšníka nikdy v tomto pekelném ohni ani nikdy neumírá, ani nikdy neomdlívá a tento věčně hořící pekelný oheň svou intenzitou intenzivního fialového plamene výrazně svou intenzitou překonává sršení fialového plamene i z té nejvýkonnější svářečky používané na zemi svářeči při svařování kovových konstrukcí, ba dokonce tento sršící fialový plamen překonávající svojí teplotou i nejvyšší možnou teplotu dosahovanou v samém epicentru při explozi atomové bomby (tato teplota v samotném epicentru výbuchu atomové bomby dosahuje až 1,5 miliónů stupňů Celsia; a pro lepší představu uvedu, že: teplota na povrchu našeho Slunce je "jen" asi 6000 stupňů Celsia).“

- Henryk Lahola
Inferno-original

Hodně tradiční, sadomaso představa pekla.

Může být i Peklo Sovětské. A protože Sojuz něrušimyj respublik svobodnych splotila na věki Velikaja Rus, i toto peklo zůstává na věki aktuální:

Gulag01

Račte vstoupit...


Jest zde ovšem, jak již tomu bývá v době postmoderní pravidlem, i alternativní pravda o tom, co to ve skutečnosti peklo jest.

Skutečné peklo Editovat

Protože se tato alternativní pravda zakládá na očitém i ušitém svědectví, jest necyklopedicky zařazena sem, pro poučení všem.

Zde je tedy ono Skutečné Peklo!

Smrťák kosou sekne, a další zapřisáhlý atheista si to šupajdí – no kam jinam, než rovnou do pekla. Na bráně pekelné jej převezme službukonající čert a pošle ho do přejímací kanceláře. Tam dostane od dozorčího precisně vyplněnou identkartu, na špagátku kolem krku zavěšenou, a obyčejnými oprýskanými kancelářskými dveřmi vstoupí do samého pekla. Nikdo si ho dál nevšímá...

Hieronymus-Bosch-Hell

Hieronymus Bosch.

Tak se prochází, očumuje tu i onde, a nestačí se divit. Neskutečně zásobené bary, chlast, hašiš, koks, LSD i andělský prach, o kus dál dlouhé stoly plné kaviáru, šampaňského a nepřeberné spousty dalších lahůdek, striptýzové podniky, nádherné, ke všemu svolné dívky všude kolem, pekelné žhavé diskošky s přímo ďábelskou muzikou a kus dál zas slunné pláže i stinná zákoutí plná lidiček, co si užívají tak, že ani okolí nevnímají... no prostě absolutní mejdan. Atheista, stále ještě v úžasu, prozkoumává všechna ta místa a stále nachází nová a nová zřídla blažeností, plná zábav a rozkoší, o jakých dosud ani tušení neměl. Pak ho ale překvapí tichý, vzdálený, mnohohlasý, a ač lidský, tak přímo nelidský řev, který odkudsi přichází. Plný rozechvělé zvědavosti jde atheista po zvuku, až nakonec narazí na další pekelnou bránu, nad kterou se skví jakýsi nápis o práci, co osvobozuje, a o naději, které se má každý vstupující vzdát. Brána doširoka otevřená, dozorčí nikde, a tak atheista, po chvíli váhání, sestoupí po snad nekonečném schodišti kamsi dolů, k ústí dlouhatananánského, do pekelně tvrdé skály pracně vylámaného tunelu, odkud se line ten nepopsatelný, mnohohlasý řev. Atheista, náhle neschopen čehokoli vytřeštěně hledí na snad nedohledné, do zamlželé dáli se táhnoucí řady kotlů, ve kterých se, v odporně páchnoucím, patlavě černém plynárenském dehtu, škvíří v bolestných křečích se vzpínající hříšníci. Vzteklí čerti v potu tváře přikládají do čadivých plamenů a dlouhými pohrabáči prohrabují neméně smrduté, hnusně sirnaté hnědé uhlí, a všude mezi tím jsou scény nepopsatelného mučení tisícerými způsoby, které si snad normální člověk ani v nejbujnější fantasii nedokáže představit...

Hell - Unknown Master - Portugal - 1st third of 16th century - oil on oak

Peklo biblické

Atheistu zachvátí zděšení. V mdlobách zavrávorá, a dozorčího čerta u vchodu, který ho soucitně podepře, se přiškrceným, zajíkajícím se hlasem, zeptá: "...a sem také musím?"

Od mouru umouněný čert se koukne na jeho identitku a povídá: "Vás se tohle, pane, týkat nebude, Vy jste atheista". Čert ukáže postupně na jednotlivé řady kotlů a povídá: "Tohle jsou Židé, v tomhle úseku jsou křesťani, a támhleta sekce je muslimská... Sám to ostatně vidíte. Máme s nimi spoustu zbytečné práce, štve nás to, ale nedá se nic dělat, služba je služba a předpis je předpis, nakonec takhle si to holt sami přáli. Ale Vy, pane, Vy se vraťte tam nahoru, tam je Vaše určené místo, tam se, prosím, do 24 hodin od přijetí do pekla, přihlašte a zaregistrujte. Koukám, že na to máte ještě 18 hodin, tak si je ještě hleďte pěkně užít!" „To teda mám jít nahoru? Tam, co je ten úžasný mejdan? A to fakt jako má být peklo?“ vece stále ještě užaslý atheista. „Ano, ten, jak říkáte, úžasný mejdan. No, ostatně sám uvidíte, že už třetí den ten nekonečný mejdan i pro Vás přestane být až tak úžasný, sám pak dojdete k tomu, že to začne být i pro Vás skutečné peklo... ještě rád si sem dolů zajdete“... A dozorčí čert jen hlavou pokynul stranou, na dlouhou řadu peklu propadlých, co bosí, nazí, plní podlitin a škrábanců, v ostrém větru a protivné plískanici tupými motykami mlčky kutali ve srázné stěně mizerné, kamenité, špinavě hnědé uhlí, rozcapenými lopatami je těžce, namáhavě nakládali, a pekelně rozvrzanými, šmajdavými kolečky vozili ten šmejd čertům přímo ke kotlům. A na druhé straně stejně truchlivý proud šerých, zpocených, kašlajících, a zoufale sedřených mátoh vyvážel ještě horký, smrdutý popel na chmurnou, snad přímo nebetyčnou výsypku.

Dozorčí čert chvíli ten pochmurný proud nezúčastněně pozoroval, a pak ještě dodal: „Budete se ovšem muset pro příští vstup úředně registrovat a zapsat do pořadníku, to není jen tak. Sem se totiž, pane, chodí za odměnu, dokonce i z ráje si jich sem dost a dost chodí odpočinout od toho, co je nahoře, od těch nekonečných rozkoší nebeských.“

Gulag-1932 belomorkanal

Skutečné peklo - odpočinek od nebeských radovánek.

A skutečně; jeden fousatý muslim, zoufale rvoucí hned vedle nich po rozbláceně cestě vrchovatě plné kolečko nakopaného uhlí, na něj koukne svým zachmuřeným kukučem, a odtuší: „Víš ty jakej je to vopruz, každý den muset odpanit dvaasedmdesát blběnek, furt a furt? Ještě že si sem, do toho pekla, čas od času z toho pitomýho nebe můžu odskočit...“

Chceš vědět víc? Tak víš co? Padej k čertu!

Descent-into-hell

Sestup do pekla.

OdkazyEditovat