Pičurin

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání

Soudružka Anna Ignatijevna na Pičurinově výzkumné stanici poučuje žáky o pěstování marihuany.

Čurina Kozolič Pičurin (nar.: 31. července. 1948 v Dupce v Gajzlovské oblasti v Sovětském Svazu).

Obsah

1 Kariéra
2 Slavný objev
3 Cenzurované dílo
4 Pozdní léta
5 Známé Pičurinovy citáty
6 Kukni taky na

[editovat] Kariéra

Studoval zoologii v Moskvě, Stalingradu a ve Fakově nad Šitou. Během studia sloužil základní vojenskou službu ve střední skupině sovětských vojsk v zahraničí. Po návratu nějaký čas pracoval ve Výzkumném ústavu parapsychologických vlastností netopýrů v sibiřském Ospaljkově nad Jeniséjom. Po uveřejnění svého hlavního vědeckého díla: Seksuálnaja žizň Kóški elefántnoj v srédněj Jevrópe, navštívil na pozvání G. Husáka Československo podruhé, převzal z Husákových rukou řád Bílého kocoura za své životní dílo, navštívil národní podnik Orbitrek, a Marii Kabrhelovou, založil zde místní organizaci SSM v Kozomíně, otevřel nákupní středisko v Řitce, a přivedl do jiného stavu Jiřinu Švorcovou. Po návratu do vlasti byl jmenován vedoucím vědecké expedice mapující krymské bažiny. Tam objevil vzácný druh kachny, jež nyní nese jeho jméno, kachna Pičurinova.

[editovat] Slavný objev

V roce 1968 se zúčastnil sovětské osvobozovací mise do Československa, při které proběhlo jeho slavné sledování poslední kočky sloní ve volné přírodě. Protože kočka sloní nebyla v Sovětském Svazu pozorována po více než 1200 let, sepsal o tom rozsáhlé pojednání, které bylo cenzurováno samotným Brežněvem, protože z něj vyplývalo, že Rusáci na svém okupačním výletě vlezli za demarkační čáru z 2. světové a poflakovali se okolo Rozvadova, hraničního přechodu do západního Německa, kde také došlo k pozorování kočky sloní. K jeho významným zásluhám patří i vyšlechtění jabšek, které docílil cíleným roubováním jabloní na hrušky a opačně. Tito kříženci dokázali vzkvést a plodit i při 20° C pod nulou. Plody se vyznačovaly vysokým obsahem vitamínu C. Založil proto rozsáhlé plantáže na ostrově Novaja Zemlja s cílem potlačit kurděje u místního obyvatelstva. K dosažení těchto výsledků mu dopomohlo hnojení permafrostu exkrementy ledních medvědů, které mu nezištně sbírali zaměstnanci místního eskymáckého Sovchozu. K poklesu produkce došlo až po vyhynutí polárních včel a motýlů v důsledku nezodpovědně odhozené atomové bomby. Neopylované stromy přestaly plodit. V padesátých letech byl ve vykonstruovaném politickém procesu obviněn ze sabotáže a předávkování Eskymáků vitamínem C.

[editovat] Cenzurované dílo

Po Brežněvově cenzurním zásahu zněla hlavní část zprávy: ... Zvíře běželo. Mělo uši, srst, nohy a čumák.... Jak vidíte, její výpovědní hodnota byla prakticky nulová.

Teprve na přímluvu Pičurinova blízkého přítele z gorodkového stadionu jakéhosi Míšy Gorbačova byla práce uveřejněna v kompromisním znění: ... Zvíře rovnoměrně běželo k silnici. Mělo krátké uši s malými špičkami jako rys, mourovatou hustou srst, tmavě zbarvené nohy a čumák protažený do krátkého chobotu, na zádech neslo mládě, v tlamě svíralo kachní vejce...

Až v době porevoluční se můžeme pokochat originálem Pičurinovy práce v plné kráse: ... Zvíře rovnoměrně běželo k celnici. Mělo krátké uši s malými špičkami jako rys, mourovatou hustou srst, tmavě zbarvené nohy a čumák protažený do krátkého chobotu, na zádech neslo sportovní batoh, v tlamě svíralo pas s vystěhovaleckou doložkou...

[editovat] Pozdní léta

Sovětské zdroje o pozdních letech Pičurinových mlčí, neví o něm ani archiv StB, a zdá se, že vědcovy stopy v Evropě mizí poslední den jeho návštěvy v Československu na letišti v pražské Ruzyni kam ho vezl Gustáv Husák svým vládním Žigulíkem (viz citáty).

Po řadě let se Pičurinovo jméno objevuje v amerikanizované formě Pitchoorin mezi vědci na American University in Elbonia. Pracoval zde na teorii lichých ponožek.

Po jeho dalších stopách intenzivně pátrá výzkumný tým České sekce Uncyclopedie.org.