Pohřeb
Z Necyklopedie
Pohřeb, neboli funus, je společenská událost, konaná u příležitosti nultého výročí úmrtí osoby (někdy i zvířete, např. prasopsa). Ve většině případů se pořádá po smrti oslavence. Organizaci akce mívá obvykle na starost některý z providerů pohřebních služeb (neboli Havrani), na objednávku pozůstalých, či zastupující státní instituce.
Pro běžného člověka je to ideální příležitost jak se dostat mezi lidi, a na čerstvý vzduch. Zároveň je to možnost, jak všem tetičkám a babičkám vrátit jejich otravné připomínky ze svateb, typu: „Těm to ale slušelo, viď? A kdy ty se konečně oženíš?“, nebo „Tak za rok na vaší svatbě?“. Pokud proti tomu nezabere ve vhodný čas utroušená poznámka: „Tak co, babičko, kdy do toho praštíte vy? Podívejte se na tetu Boženku, jak se pěkně tetelí v urně, strejda Jára už taky čuchá kytičky zespoda, a vy pořád nic?“, tak už nezabere nic.
Obsah |
[editovat] Typy pohřbů
Po světě existuje mnoho zažitých způsobů pohřbívání. Toto jsou ty nejčastější:
[editovat] Rekuperační – základní způsob
Velmi primitivní, pravděpodobně nejstarší, a nejméně nákladný typ pohřbívání. Zemřelý je odložen v dostatečné vzdálenosti od obydlené zóny, na příhodné místo (po větru). O další průběh se postará příroda. Zpracování volného materiálu se chopí okolní živočichové, kteří nenechají nic nazmar.
Výhody: Jednoduchý a rychlý způsob. Pozitivní ekologický vliv na okolí, fertilizace okolní půdy.
Nevýhody: Vítr se může otočit.
[editovat] Subterénní
V novodobé historii jeden z nejoblíbenějších způsobů pohřbívání. Oslavenec je vložen do dřevěné nádoby zvané futrál (či penál), a uložen Six Feet Under zem, do předem připravené jámy. Následně je tento prostor zasypán, a nějaký čas poté nastává velmi podobný proces jako u rekuperačního způsobu, pouze bez asistence nadzemních živočichů.
Výhody: Relativně čistý způsob, bezpečný úkryt před všetečnými domácími mazlíčky.
Nevýhody: Namáhavá práce s kopáním jámy a výrobou futrálu.
[editovat] Kryptický
Jde o obdobu subterénního typu pohřbívání, v některých případech může jít o kombinaci obou způsobů. Pro umrlce je vystavěna jakási boudička z kamene či cihel, uvnitř vybavená úložnými prostorami, připomínajícími palandy. Do nich je posléze dotyčný i s futrálem umístěn. Díky izolaci prostoru jak od nadzemních, tak podzemních faktorů, je rekuperace externími vlivy značně limitovaná. Experty na kryptický způsob pohřbívání v kombinaci s mumifikací (viz níže) byli zejména Egypťané, kteří dokázali stavět tak robustní kamenné boudičky, že u jejich zemřelých kolikrát k rekuperaci i po tisíce let téměř nedošlo.
Výhody: Okázalý způsob, způsobuje závistivé pohledy a poznámky „Sakra, ten si teda žije“.
Nevýhody: Značně energeticky a prostorově náročné. Při megalomanství může přerůst do epických rozměrů. Podívejte na pyramidy.
[editovat] Termálně-disperzní
Zdánlivě moderní metoda, známá však už od starověku; používaná např. Vikingy, nebo pohanskými Slovany. Také Mistr Jan Hus byl jejím urputným zastáncem. Funguje na principu prvotní exotermické oxidace, a následné disperzi jejích produktů. Laicky řečeno, tělo je nejprve vystaveno velikému žáru, a výsledný popel je posléze rozprášen. V Evropě zažívala tato metoda boom v třicátých až čtyřicátých letech 20. století, nicméně klub jejích fanoušků se dosud stále rozrůstá. Z nejznámějších propagátorů uveďme např. Společnost přátel žehu, či novodobou Dělnickou stranu.
Výhody: Takřka nulové nároky na prostor, dostatek posypového materiálu na zimu.
Nevýhody: Vyšší cena za palivo.
[editovat] Recyklační
Tento způsob je oblíbený zejména v rovníkové Africe, např. u kmene Obulů, nebo také, abychom nemuseli tak daleko, v pražské Hostivaři. V tomto případě je využito energetického potenciálu zemřelého k okamžitému konvertování vázané energie ku prospěchu okolní komunity. Výrazným přispěvatelem k úspěšné recyklaci je v tomto případě zejména sůl, pepř, snítka bazalky a dvě cibule, předem osmahnuté do zpěnění. Podlijeme, přivedeme k varu, a přidáme nadrobno nakrájenou mrkev a pórek na kolečka. Podle chuti je možné potřít několika vymačkanými stroužky česneku. Vložíme do trouby rozpálené na 180°. Pravidelně po patnácti minutách kontrolujeme a podléváme. Zhruba po hodině snížíme teplotu a obracíme. Když se objeví křupavá kůrka, je hotovo. Jako přílohu podáváme nejlépe šťouchané brambory, ale i obyčejný chléb se výborně hodí. K dochucení použijeme křen či plnotučnou hořčici, případně obojí smícháme do podoby tzv. vejmrdy. Podáváme horké na předehřátých talířích, k pití servírujeme vychlazené tmavé pivo. Dobrou chuť!
Výhody: Ano!
Nevýhody: Žádné nejsou.
|
Výběr správného způsobu pohřbu může být docela složité rozhodování. |
[editovat] Substituční
Velmi sofistikovaný systém, který se začal používat až ve dvacátém století. Pokud bychom se zde chtěli vyjadřovat cynicky (což v žádném případě nechceme, a nebudeme!), substituční způsob by se dal nazvat rozebráním na součástky. Z dotyčného jsou za pomoci řezných a sečných chirurgických nástrojů vytěženy součásti, které jsou stále schopné provozu. Ty jsou poté implantovány někomu jinému, kdo je potřebuje, a má dost peněz na úplatky zdravotníkům. Významnými dárci náhradních dílů jsou mezi nadšenci do jednostopých motorových vozidel. U nich často není ani zapotřebí složitých chirurgických nástrojů, často postačí i obyčejná lopata. Pro zajímavost – v některých zaostalých zemích je stále ještě potřeba předchozího úmrtí dárce a písemného souhlasu s rozebráním na díly.
Výhody: Využití materiálu, který by jinak přišel nazmar.
Nevýhody: Velmi nákladný způsob.
[editovat] Alternativní
V této kategorii najdeme různé regionální zvyky pohřbívání, které nejsou mimo danou komunitu příliš rozšířené. Patří sem například tibetské porcování pro supy, nebo tzv. akvarijní způsob (ŠUP-ŽBLUŇK), používaný např. na Lodi Necyklopedie.
[editovat] Průvodní ceremonie
Pohřeb může být doprovázen různými ceremoniemi. Ty jsou sice nepovinné, při funuse ale přispívají k navození té správné cool atmosféry.
[editovat] Mumifikace
Mumifikace je proces, při kterém je tělo zbaveno tekutin, vnitřností, a pomocí balzamovacích prostředků naimpregnováno. Značně se tím zpomalí dekompozice zbylé tkáně. V některých kulturách bývalo zvykem provádění mumifikací u významných vládců, nebo jiných důležitých osob. Jednalo se o národy, které měly hluboce zakořeněný výrazný a blízký vztah ke smrti. Uveďme alespoň ten nejznámější, ten, který svými stavitelskými a zemědělskými schopnostmi předběhl dobu o tisíce let. I přes okolní nehostinnou krajinu, přes absenci moderních postupů a nástrojů, pouze díky využití lidských sil miliónů otroků, dokázal postavit stavby tak monumentální, že se dodnes archeologům tají dech. Řeč je samozřejmě o SSSR a jejich vůdcích, učitelech národů a nejslavnějších mumiích, V. I. Leninovi a J. V. Stalinovi.
[editovat] Exhibice oslavence
V některých případech, pokud to stav a skupenství umrlce dovoluje, bývá dotyčný po nějaký čas vystavován. To může trvat třeba jen během pohřbu samotného, nebo v kombinaci s mumifikací i po několik desetiletí. Vystavován bývá obvykle v otevřeném penále; volné ložení na podlaze nebo na stole se příliš nepraktikuje. Jedním z možných způsobů exhibice je i průvod po dědině se zavřeným penálem. Na konci akce je oslavenec sbalen a zprocesován dle zvoleného typu pohřbu.
[editovat] Živá nebo reprodukovaná hudba
Při akci může vystupovat i kapela, případně hrát reprodukovaná hudba. U vesnických funusů bývají poměrně běžné umca-umca-umcárárá kapely složené z místních ochotníků, kteří kolikrát i v mládí chodili rok-dva do lidušky. Jejich místo ale může zastoupit i schopný klávesák. Pokud není ani ten, stále existuje možnost zahrát oslavencovu oblíbenou „See you later, aligator!“ z vypáleného CD-ROOM.
[editovat] Raut
Výborná možnost, jak využít cizích prostředků ke svému prospěchu, a zadarmo se nažrat. Pokud se tedy najde nějaký dobrák, který raut zafinancuje. Lze pořádat formou švédských stolů, nebo klasickým servírováním po jednotlivých chodech. Funící hosté odcházejí až navečer, k prasknutí nacpaní rakvičkami a věnečky.
[editovat] Velebení boha / božstev
Pokud byl zemřelý věřící, pořádá se za pomoci ostatních věřících sabat, při kterém je veleben bůh, či božstva, ke kterým se dotyčný modlil. Oslavenci je popřána šťastná cesta, a božská entita je požádána, jestli by se u něj pro zemřelého našlo nějaké útulné, teplé místečko v kotli.
| Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
