Politika

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání

„Politika je špína a svinstvo“

- neuvědomělý lid
ČSSD logo
Holstrab
KSČM
Бабка с пилой
Irans onion
Logo pes en

Na světě existují dvě jednoduché cesty jak přijít k majetku. Buď zlodějnou, nebo přes politiku. Ta jak známo je spojena se zlodějnou všeho druhu. Nutno zdůraznit, že poctivou prací ještě nikdo nikdy majetek nezískal. Proto politici nutně potřebují k motivaci úplatky, úplatnost politiků se měří úplatkoměrem.

[editovat] Jak se stát politikem

Každý, kdo v praktickém životě neuspěje, hledá cesty, jak to nějak udělat, aby dělat nemusel a měl se dobře. Řada těchto lidí volí politickou kariéru jako nejsnadnější a nejpohodlnější způsob života. Jen hrstka idealistů vstupuje do politiky s nejčestnějšími úmysly, ale to je buď brzy přejde, nebo s politikou rychle skončí. Je tedy nutno vstoupit do libovolné politické strany, zde si zajistit několik důležitých "přátel", nejlépe funkcionářů a za jejich podpory se drát vzhůru. Jak si získat jejich podporu je vcelku jednoduché: buď na ně něco víte, anebo jim poskytnete nějakou tu službičku.

Kriplové mají podle měření Necyklopedie o 277,495% větší šanci na získání místa v politice.

"Jak tedy mezi politiky najdete tři naprosté blbce?" "???" "Namátkou."

[editovat] Osobnost politika

Politik by měl být vzdělaný, inteligentní, charakterní, čestný a upřímný. Tolik teorie. Praxe se však od teorie diametrálně liší. Politik musí mít především ostré lokty a naprosto žádné zábrany, jinak by to daleko nedotáhl. Další nutnou podmínkou jak být úspěšným politikem, je umění okamžitě reagovat na cokoliv, co by mohlo ohrozit jeho kariéru. Lhaní je jedním z nejdůležitějších atributů politika. Lhát kdykoliv bez uzardění, tvrdit sebevětší pitomost, dovolávat se neexistujících dokumentů a pod. Vzdělání nebo inteligence zde nehrají nějakou zvláštní roli. Zde nezaměňujte inteligenci s vyčuraností, ta je naopak velmi důležitá.

Každý politik potřebuje ke své činnosti lobistu, je to jeho pravá ruka. Politik má velmi malý přehled odkud se dají vyrazit peníze protože buď chrápe v parlamentu nebo chlastá v kantýně. Lobista mu tyto informace zajišťuje a politik musí být vděčný a dělat co mu lobista řekne. Příklad nejznámějších lobistů je Šlouf a Janoušek.

[editovat] Průšvihy politika

I přes sebevětší opatrnost je někdy politik nachytán na švestkách. Obyčejný člověk by to odnesl, ne tak politik. Nachytaní politici se brání poněkud stereotypně, ale přesto jim to v 99,9% případů vyjde. Zde je návod, jak na to:

  1. všechno popřít
  2. obvinit politické protivníky z házení klacků pod nohy
  3. něco málo přiznat, ale zdůraznit, že je to vytrženo z kontextu
  4. vyrukovat s nějakým svinstvem na své protivníky
  5. zapřít, že jsem to byl já, kdo to byl
  6. znovu obvinit své protivníky, poukázat na to, že se jedná o mstu
  7. opět zdůraznit,že já jsem jim v něčem nečestném zabránil.

To již celá aféra šumí do ztracena. Pokud nevyšumí dost rychle, je třeba celý postup zopakovat a obohatit ho házením ještě většího svinstva na protivníka. Politik pak může vždycky tvrdit, že chudák naletěl a neprověřil si informace s tím, že zdroji úplně důvěřoval.

Nezbytne strany

Nejdůležitější strany

[editovat] Politik a voliči

Voliče potřebuje politik zřídka, pouze před volbami. Slíbí jim modré z nebe, tepe zlořády, slibuje nápravu, skromně připomene svoje zásluhy, leze voličům do řiti. Na všetečný dotaz, proč nesplnil minulé sliby, se mistrně vymluví přílišným nedostatkem času, ukáže prstem (já jsem chtěl, ale to oni), atd., možností je celá řada. Politik nikdy za nic nemůže, to všechno oni.

Pokud politik neuspěje, je tady vždycky možnost se urazit na stranu, jejíž je členem, a jako projev zásadního nesouhlasu s její politikou (slyším hlas lidu), založí svou vlastní novou stranu, která je ve všech směrech lepší, nezkorumpovaná a tak podobně a jeho politická kariéra může pokračovat. Politici se proto bez politických stran neobejdou, ve skutečnosti však jsou potřebné jen dvě strany, velká a malá.

uncyclopedia