Polsztyna

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Stop pl autodiebeB
Pozor na zloděje samochodů... totiž aut. Ale lepší, než zloději samoletů (letadel), samoplavů (lodí), nebo nedejbože samošlapů (motocyklů)

Polszczyzna (polščyzna, pořádně česky polština, polsky język polski), jest variantą češtiny, kterou se mluví severně od českých hranic. Od standardní češtiny se liší nápadně zábavnou znělostí, srovnatelnou s maďarštinou. V Polsku se mluví komickým šišlavým jazykem, ve kterým převládají různý varianty hlásky "š". Polština jich má 17 druhů a jejich přesnou výslovnost neznají ani sami Poláci. Polština má 7 pádů, i když se zdá že jich je 13 (obojí je prvočíslo).

[editovat] Vznik a vývoj

Polština vznikla a vyvinula se v 15. století oddělením od češtiny. Jak je patrné již z názvu, první vzbouřenci se našli v Olsztyně (p+olsztyn+a) na severu Polska, kde na protest pálily Husovy spisy a teze. Katoličtí Poláci vyprovokovaní doběla husitským knězem odmítli přijmout jeho pravopisnou reformu (díky které se nám teď Poláci vysmívají, že nemají problémy s užíváním diakritiky, jako například Češi v p59pad2 po49ta4ov0 techniky). Od té doby se polština vyvíjela zcela samostatně a nezávisle na češtině, či dalších slovanských jazycích. Odštěpení vlastního jazyka vzbudilo v Polácích silnou národní hrdost, která je patrná i dodnes.

Současná výslovnost polského jazyka se ustálila teprve až během 2. světové války. V té době bylo totiž nezbytné utajit zahraniční vysílání polského rozhlasu z Británie. Aby nebylo před Němci nápadné, nesmělo být odlišitelné od statického šumu. Nevýhodou ovšem bylo, že se velmi těžko vysílání ladilo. Jazykovědci tuto událost popisují jako "vítězství dominance skupiny hlásek cz-sz-rz", běžní lidé tomu stejně prd rozumí. Stejně tak jako většina Poláků.

[editovat] Slovní zásoba

Slovní fond polského jazyka obsahuje velmi zajímavá výraziva, od s češtinou sdíleného a téměř vždy Poláky užívaného výrazu "kurwa" (narozdíl od češtiny přízvuk na druhé slabice), eventuálně "do pierdolę" (někdy se předložka vypouští); jiné vulgarismy se užívají ovšem rovněž často, např. "szukać" (někoho, něco). Poláci "šukají" kdeco a výsledkem tak je, že jich je 4x tolik co Čechů. Rošířené je také sloveso "jebać", které je na rozdíl od předešlého vnímáno jako více vulgární. To všechno můžeme spojit např. do krásného "Pierdol się, ty szmato zajebana w dupę ruchaną" (česky: Mohl byste mi prosím poradit, kde tu najdu nádraží?) apod.

[editovat] Uživatelé

Člověk mluvící polsky působí na svoje okolí jako vlezlej teplouš. [1] Poláci pohrdli jak háčkem, tak čárkou (čárky dávají jen na S, C a Z + tečku nad Z), a proto je psaná polština vinou spřežek zcela nečitelná. Gramotná je tedy pouze ta část obyvatelstva, která trpí jistým druhem lehké mozkové dysfunkce umožňující odfiltrovat polovinu souhlásek přímo z obrazu na sítnici. Poláci nenávidí písmeno L, a proto je škrtají, kdekoli na ně přijdou.

Ukázka jazyka:

Mój poduszkowiec jest pełen węgorzy. Mé vznášedlo je plné úhořů.
Droga na zachód. Cesta na západ.

[editovat] Nápověda

  • cz — č
  • dż — dž
  • ń — ň
  • ó — u/ú/ů/
  • sz — š
  • ż — ž
  • rz — ž (ano, máš recht. Poláci nikdy nepoužívají ř)
  • ć, ś, ź - [sykot]
  • ł - w
  • ą, ę - [ucpaný nos]

[editovat] Viz též

Lengua2 Jazyky

angličtinačeštinaČínštinaDadštinaEinsteinův jazykesperantofinštinahantecinglyšjaponštinaklingonštinakopíjská češtinakopřanštinakřivočeštinakvětomluvalatinalispmaďarštinamongolštinamoravštinaněmčinapapájštinaplzeňštinapo našymupolštinarumunštinasadštinaslovenčinastaroněmčinašarišštinavietnamština

uncyclopedia