FANDOM


Pravčela turecká
Pravčela turecká dělnice
Dělnice pravčely turecké

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové
Kmen: členovci
Třída: hmyz
Řád: blankokřídlí
Čeleď: mutantovití
Rod: včely útočné
Druh: pravčela turecká

Pravčela turecká je hypertrofický druh mutantních včel. Dělnice je dlouhá od 12 cm do 20 cm, s rozpětím křídel okolo 23 cm. Pravčela turecká se vyskytovala endemicky na území dnešního Turecka a Blízkého východu, v období před 40 milióny lety. Obývala skalní rozsedliny či četné dutiny sopečného původu. Jedno včelstvo tvořilo až megahafo včel. Neměla žádné přirozené nepřátele, takže se stala dominantním druhem, stejně jako o 25 miliónů let dřive se vyskytující dinosauři. Na územích, které obývala, postupně vytlačila (nebo spíš sežrala) většinu větších živočichů. Narozdíl od dnešních včel totiž byla pravčela turecká všežravá, vlastní med konsumovala jen v období nedostatku potravy, ale to pak byla pěkná pařba. Tento jejich sporadicky se nacházející fosilisovaný, zkamenělý med je to, co dnes nazýváme tureckým medem.

Na vzniku a postupném vývoji pravčel tureckých se rozhodující měrou podílel extrémně mutagenní nektar tamnějších endemických divokých i totálně zdivočelých rostlin. Zdivočení, až přímo šílenost (fytocerritus) těchto vesměs silně medonosných bylin i dřevin bylo následkem jejich ovlivnění nesčetnými fumarolami a solfatary, kdy v nepředstavitelně šílených tlacích i teplotách, daných blízkostí aktivních magmatických krbů, docházelo v intrusích někdejšího organického materiálu k divokým, cerritickým, dalo by se říci přímo šíleným chemickým reakcím. Takto, v vpravdě pekelných podmínkách, vznikaly ještě divočejší, přímo šíleně psychotropní sopečné plyny, kteréžto plyny okolní kytky lačně, až přímo nenasytně, fetovaly.

I na zániku těchto včelích mutantů měla podíl následná sopečná činnost. Pravčela turecká byla, s pravděpodobností hraničící s jistotou, vyhubena následkem mohutného výbuchu stratovulkánu Erciyes Dağı, a s tím spojené další rozsáhlé vulkanické činosti. Pravčely turecké pak hromadně hynuly následkem těžkého abusu omamných sopečných plynů, které kdo byť i jen jednou okusil, více jim vzdorovati nedokáže. Pravčely turecké tak byly vyhubeny svou vlastní toxikomanií, nezvládnutelnou závislostí, které nebyly schopny odolat.

VčelstvoEditovat

TaťkaEditovat

Je jediným samcem v celé pravčelí kolonii (úlu), takže toho má dost na práci. Od dělnic se liší jednak na první pohled větší velikostí až 50 cm a také tím, že tak moc nebzučí. V případě konfliktu s vetřelcem vede celé včelstvo do útoku. Včelí taťka se dožívá až 120 let, narozdíl od klasických dělnic, které se doživají věku okolo 60 let.

Dělnice draváEditovat

Tvořila asi 35 % obyvatel úlu. Má za úkol obstarávat masitou potravu pro úl. K lovu používá dlouhé špičaté žihadlo a své mimořádně svalnaté nohy s ostrými, pevnými háčky, na které nabodává své oběti. Loví většinou ve skupinách o 40 až 70 členech. Většinou lovily tehdejší předchůdce jelenů, bizonů, trizonů, a dokonce i tetrazonů, které dokázaly na místě rozervat na přiměřeně velké kusy. K lovu používaly svůj jed, asi třicetkrát účinnější než jed dnešních včel.

Dělnice medonosnáEditovat

Tvořila asi 40 % obyvatel úlu. Právě s těmito dělnicemi taťka samec sexuálně harašil, před ostatními kategoriemi dělnic měl zcela pochopitelný respekt. Dělnice medonosná se starala pouze o nenasytné potomstvo, sbírání pylu a výrobu medu, jinak nic moc na práci neměla. Byla o něco menší než dělnice dravá, zhruba 12 cm a nebyla vybavena žihadlem, ale zato sběrnými košíčky ke sbírání pylu. Mimo pyl sbírala i tehdejší mandle a oříšky, a samozřejmě i opojný nektar tehdejších medonosných rostlin. Všechen pyl i nektar byl dělnicemi shromažďován na jedno jediné místo uprostřed úlu, kde se ve velkých kvasných kádích pomocí enzymů z včelích slinných žláz pyl i nektar změnil na med.

Dělnice vojenskáEditovat

Tvoří zbylých 25 % včelstva. Má za úkol ochranu úlu. Je velká 20 až 30 cm. Vybavena je jedovatým žihadlem. K usmrcení člověka stačí pouhá tři žihadla. Jed sám o sobě sice smrt nezpůsobí, vyvolá ale mimořádně mohutné halucinace, které přimějí oběť k sebevraždě. Silné halucinogenní účinky totiž má i nektar místních rhododendronů, který je prekursorem jejich jedu. Vojenské dělnice jsou do útoku vedeny včelím taťkou a jsou schopny tvořit účinné bojové formace. Mezi základní patří roj (звено), křídlo (wing), obrácené křídlo (gniw) a had (ssssky sssssnake).


ZnovuzrozeníEditovat

Když roku 1974 byl na území Turecka nalezen kus jantaru s pravčelou tureckou, nikdo tomu nevěnoval příliš pozornosti. Vyskytlo se jen pár článků ve vědeckých časopisech, zatímco vědecké kruhy nadšeně diskutovaly o novém objevu. Tento objev byl senzací především proto, že pravčela byla skvěle zachována a bylo z ní možno získat vzorky DNA. Pravčela byla vystavena v tureckém muzeu biologie, odkud byla roku 1991 ukradena příslušníky Al-Chajdy. Al-Chajda se rozhodla pravčelu tureckou z původního vzorku naklonovat a využít jako biologickou zbraň, což se také roku 1993 podařilo (seriová výroba a podloudná distribuce tzv. "perníkových chajd").

8. června 1994 byla pravčela poprvé nasazena k atentátu na amerického velvyslance a jeho kaplana. USA na tuto hrozbu odpověděly vytvořením mutanta včelojedoprasete. Na vývoji včelojedoprasete se mimo jiných vědců podílela i významná australská bioložka Susan Cacao, která tomuto projektu zasvětila svůj život. Jejím objevem byly i psychotropní účinky medu těchto včel, následkem čehož si ona sama začala až příliš často medit. Toto excesivní medění si ovšem zanechalo zjevné následky i na jejím fysickém zjevu.