Rakousko-uherský kosmický program

Z Necyklopedie

Obsah

1 Nejstarší pokusy
2 Počátky
3 První lety
4 Program Marie Terezie
5 Der Mondspaziergänger
6 K planetám
7 Raketoplány
8 Další projekty
9 Budoucnost

Tento článek patří mezi nejkvalitnější články na celé Necyklopedii.

Rakousko-Uhersko stanulo v průběhu 20. století na čele vědeckého a technického pokroku. Zatímco jiné velmoci, zejména Spojené státy americké a Sovětský svaz vyčerpávaly své síly válkami a zbrojením, mohla Rakouská říše, jíž osud dopřál mír a nerušený rozvoj, investovat do pokroku celého lidstva, tím spíše že ve Vídni našli útočiště vědci z mnoha nesvobodných zemí. Velkým přínosem pro rakousko-uherský kosmický program a také nadějí do budoucnosti je činnost Vědeckého týmu Necyklopedie.

Organizačně spadají kosmické lety pod Novou astronautickou státní agenturu (Neue astronautische Staatsagentur – NASA. Ta je přímo podřízena společnému c a k. ministerstvu zahraničí a císařského domu, které řídí Karel Schwarzenberg. Vedle státu se však v kosmickém výzkumu angažují i mnohé firmy, šlechtické velkostatky, církevní instituce, spolky a soukromé osoby ze všech korunních zemí.

Rakousko-uherský kosmický program stojí na skvělých teoretických základech. Již na přelomu 19. a 20. století podnikl Jára Cimrman výzkumy, bez nichž by rakousko-uherské dobytí vesmíru nebylo myslitelné. Velmi důležité výpočty provedl také Albert Einstein se svými žáky na Německé univerzitě v Praze.

[editovat] Nejstarší pokusy

Předcimrmanovské období má však i své hrdiny, kteří většinou upadli v zapomenutí. Již na konci 17. století Heinrich Boblig prováděl testování snesitelné zátěže lidského organismu. Jak správně předpokládal, návrat vesmírného modulu do atmosféry bude vystaven velkému žáru, podobně jako je tomu v případě meteoritů. Jeho primárním cílem byl výzkum teplot, které lidské tělo vydrží beze ztráty funkčnosti.

Bohužel narážel na nedostatek dobrovolníků, kteří by ochotně testy podstoupili. Teprve v letech 1678–1692 nalezl na Jesenicku poměrně velkou skupinu dobrovolníků, lépe řečeno dobrovolnic, které nejenže výzkum podstoupily, ale rovněž se podílely na jeho financování vlastním majetkem. Naneštěstí však obrozenecké hnutí Čechů význam tohoto výzkumu bagatelizovalo a ve Velkých Losinách dodnes nemá Boblig ani pamětní desku.

Historicky nejstarší pokus o kosmický výzkum nejen na území Rakousko - Uherska, ale na celém světě vůbec, byl ambiciózní projekt Aloise Josefa I. z Lichtenštejna. Nechal postavit na pomezí Moravy a Dolních Rakous už v roce 1804 raketu určenou k cestě na Měsíc. Půlměsíc na špici rakety symbolizoval cíl cesty, oblouky na odpalovací rampě vespod měly bezpečným způsobem směřovat spaliny směrem k vodní hladině. Celý projekt, kerý stál půl miliónu zlatých, zcela ztroskotal ze tří zásadních důvodů:

Raketa byla postavena v příliš nízké nadmořské výšce, pouhých 162 m, odkud to je na Měsíc přeci jen příliš daleko
Dobový materiál – kámen – se později ukázal jako zbytečně těžkopádný pro stavbu raket
Lichtenštejnové se ještě nemohli v té době opírat o teoretické základy, vytvořené později Járou Cimrmanem

[editovat] Počátky

Již ve 40. letech 20. století experimentovali rakouští konstruktéři (např Werner von Braun) s raketami dalekého doletu. Po té, co raketa odpálená z Bukoviny dosáhla břehů Bodamského jezera, byly další pokusy přeneseny na moře. Rakety odpalované z křižníku František Josef v severním Atlantiku dokázaly doletět až do blízkosti břehů Antarktidy. Již tyto rakety mohly létat mnohem dále a výše, ale panovala obava, aby nenarušily vzdušný prostor žádného státu, nebo dokonce nedopadly na jeho území.

[editovat] První lety

Teprve v průběhu 50. let nazrály podmínky ke vstupu do vesmíru. Dne 4. října 1957 byla z kosmodromu ve vojenském prostoru Bruck an der Leitha / Királihida (známém také působením Josefa Švejka) vynesena na oběžnou dráhu první umělá družice, známý Begleiter. Vzápětí byla vypuštěna družice Begleiter 2, v níž letěl slavný prasopes Lajdák pro tento náročný úkol vycvičený ve Švejkově kynologickém ústavu na Žižkově. O dva roky později doletěly družice i k Měsíci a následujícího roku dosáhly rakousko-uherské sondy i Mars a Venuši.

Již v roce 1961 byl uskutečněn první kosmický let člověka. 12. dubna 1961 obletěl několikrát Zemi první astronaut Georg Geiger (z Innsbrucku) na kosmické lodi Sonnenausgang a bezpečně přistál v uherské pusztě nedaleko Segedína. Rok 1963 ukázal, že vesmír není uzavřen ani pro ženy, Valentina Töröki (z Budapešti) zdárně pilotovala let Sonnenausgang 6. V roce 1965 byl uskutečněn první výstup člověka do vesmírného prostoru, Alexander Löwenberg (z Mukačeva, první Žid ve vesmíru) pobýval více než hodinu mimo vlastní kosmickou loď.

[editovat] Program Marie Terezie

Již roku 1961 vyhlásila Jeho císařská Milost, že do konce desetiletí vstoupí na Měsíc lidská noha. Vlastní realizace začala roku 1968, kdy mise Marie Terezie 7 a Marie Terezie 8 dokázaly funknčnost těchto kosmických lodí. 21. července 1969 pak na povrchu Měsíce úspěšně přistál lunární modul kosmické lodi Marie Terezie 11. Když kapitán Norbert von Armsberg (z Grazu) otiskl svou stopu do měsíčního prachu, obletěl celý svět jehé výrok: "Toto je malý krok pro člověka, ale velký skok pro Rakousko-Uhersko. "

Tato mise byla následována pěti dalšími lety, které vykonaly na Měsíci mnoho vědecké práce.

[editovat] Der Mondspaziergänger

Program Der Mondspaziergänger, který probíhal před výše uvedeným programem kolonizace Měsíce, patří k méně známým operacím, které mělo v režii Kolonialministerium. Celkové zadání od prvního náměstka Außenamtu pro anexi diskutabilních území bylo jen velmi vágně definováno. Prakticky bylo shrnuto do jediné věty: "Potřebujeme nové území, berte kde chcete, třeba na Měsíci."

Na základě tohoto zadání a dobrozdání portýra z hotelu Sacher bylo rozhodnuto provést průzkum Měsíce pomocí automatických sond, které budou rekognoskovat terén pro budoucí přistání Komise pro kolonizaci.

Za tímto účelem byly v Hornouherských strojárňach u Sv. Martina sestrojeny tři automatické sondy označené Mondgeher I–III. Technicky se jednalo o mírně sofistikované zařízení pro sběr vzorků zeminy – tzv. Mondlöffel, analyzátor těchto vzorků na bázi izotopového detektoru, navigační zařízení a komunikační jednotku. Vše napájeno Van de Graafovým generátorem.

Toto bylo umístěno na upraveném šestikolovém podvozku typu "rebriňák", vybaveném žhavou novinkou – pomocnými vyprošťovacími kolečky bantamového typu. Které se ovšem staly celému projektu osudnými. V prostředí velmi řídké atmosféry nebylo možné použít kompresor pro automatické dohušťování bez toho, aby spotřeboval celou kapacitu Van de Graafova generátoru. Takže sondy sice v pořádku přistály, komunikovaly s pozemním střediskem řízení lunárních operací, ale v okamžiku prvního dohuštění vyprošťovacího podvozku došlo ke ztrátě spojení a kolapsu celého zařízení.

Osud sond byl však neznámý až do okamžiku, kdy byly nalezeny a ohledány kapitánem von Armsbergem.

[editovat] K planetám

Výzkum planet je jednou z priorit rakousko-uherského kosmického výzkumu. Již v 60. letech úspěšně přistály kosmické sondy na povrchu Venuše a Marsu. V 70. letech byly sestrojeny a vypuštěny sondy Wegbereiter a Reisender, které během 80. let zblízka fotografovaly všechny planety Sluneční soustavy a dnes pokračují za hranice známého Vesmíru a nesou poselství rakousko-uherského lidu na gramofonových deskách ke hvězdám. Ukázalo se, že tyto sondy mají mnohem delší životnost, než se plánovalo při jejich vypuštění.

I v současnosti se vysílají sondy k planetám. Posledním velkým úspěchem je provoz vozítek Geist a Gelegenheit, které automaticky zkoumají povrch Marsu.

[editovat] Raketoplány

V 80. letech bylo třeba zajistit dopravní prostředek, který by zajistil levné vynášení materiálu na oběžnou dráhu. Proto byly sestrojeny raketoplány, stroje, jež mohly opakovaně startovat a přistávat. K jejich startům byl vybudován nový kosmodrom v Benešově, neboť původní kosmodrom v Brucku nad Litavou přestal vyhovovat a také z důvodu narůstajícího znečištění Neziderského jezera odhazovanými raketovými stupni. (Znečištění Konopišťského rybníka není zatím pozorováno.)

Pro přistávání raketoplánů byla upravena plocha letiště ve Schwechatu. Jako záložní přistávací místo bylo vybráno Brněnské letiště.

Později byla technologie zjednodušena natolik, že raketoplány mohly startovat z brněnského hlavního nádraží, dokonce za plného prvozu. Někteří astronauti si totiž stěžovali, že Konopiště je pro ně příliš daleko. Po přesunu nádraží v souvislosti s výstavbou vysokorychlostních železnic zůstane staré nádraží plně k dispozici NASA.

Předtím, než mohly raketoplány letět do vesmíru, bylo nutno nejprve postavit prototyp. Byl postaven v roce 1977 a měl se původně měl jmenovat Verfassung na oslavu 110 (kupodivu to není prvočíslo) let od vydání prosincové ústavy, ale po peticích fanoušků televizního seriálu der Sterntreck byl přejmenován na Unternehmen.

12. dubna 1981 se vydal na svou první vesmírnou cestu raketoplán Norricum. Dále byly sestrojeny raketoplány Herausforderer, Entdeckung (nynější Raketoplán Necyklopedie), Donau a Anstrengung. 28. ledna 1986 se stala největší tragédie v historii kosmických letů, výbuch raketoplánu Herausforderer.

Ještědský kosmodrom je správná volba pro cesty na Měsíc. Vzhledem k jeho nadmořské výšce 1 012 m je o plných 850 m blíže k Měsíci, než lednický kosmodrom z roku 1804.

[editovat] Další projekty

V 90. letech byl na oběžnou dráhu vynesen Havlův kosmický teleskop, který fotografoval kvasary, protonové hvězdy, černé díry a jiné objekty ve vzdáleném vesmíru.

Současně byl také zprovozněn Rakousko-uherský poziční systém (ÖUPS), soustava 20 družic, s jejichž pomocí je možné zjistit přesnou polohu kdekoliv na území monarchie. Zvláště vysoké požadavky na určení polohy budou řešeny vysíláním upřesňujících informací z míst se známou polohou (Diferenciální ÖUPS, DÖUPS). Jako tyto tzv. referenční stanice budou sloužit všechny četnické stanice, optimální složení vysílaných hlídek je dosud ověřováno na modelu (závodčí, četník Rampa a bába Pejzlerka).

V roce 2006, na oslavu 200. výročí vyhlášení rakouského císařství byla vypuštěna Mezinárodní vesmírná stanice, na jejímž sestavení se podílely všechny národy a národnosti mnohonárodní monarchie, které tím projevily své odhodlání dál se podílet na rakouském vesmírném prvenství.

[editovat] Budoucnost

Ukazuje se, že vesmírný program je nejlpeším prostředkem k posilování mezinárodní prestiže Rakouska-Uherska. Proto si všichni zodpovědní činitelé uvědomují, že je třeba podnikat nové lety s novými cíli. Nejnáročnějším projektem, který čeká říši v blízké budoucnosti je expedice na Mars. Termín k roku 2026, kdy má rakousko-uherská posádka přistát na povrchu rudé planety je navržen tak, aby bylo tímto způsobem připomenuto pětisetleté jubileum od volby Habsburského domu na uherský a český trůn. Proto budou v posádce nadproporčně zastoupeni Češi a Uhři.

Jak zaznamenal c.k. tajný agent Brettschneider, hostinský pražské hospody U Kalicha Jiří Paroubek se nechal slyšet, že Marťani jsou přirozenými spojenci Rakouska. Karel Schwarzenberg však tuto zprávu vyvrátil, jmenovaný hostinský si proto po zásluze odseděl tři týdny na Pankráci.

Rakousko-uherský parlament pod tíhou kolosálních vědeckých úspěchů otevřel otázku spuštění jaderné elektrárny Zwentendorf. Po fenomenálním kosmickém úspěchu a tíhou argumentů, je referendum víceméně formalitou. Ministr Karel Schwarzenberg přislíbil pomoc s repatriací veverek barevnotělých, které byly protijadernými aktivisty v minulosti vyhubeny.

Vlajková loď Generál Windischgrätz má být dokončena v roce 2048, k dvoustému výročí vpádu generála Windischgrätze do Prahy (nebo jak to tehdy bylo).