Samoodbavovací kiosky

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání

Samoodbavovací kiosek (latinsky devoticoacente, hebrejsky: לקלל קיוסק, arabsky: لعنة كشك) je jedním ze stěžejních vynálezů lidské civilizace. Slouží k okulentním praktikám, komunikaci s Bohem, a podle profesora Philippea Moreelse i k urychlení odbavování cestujících, ovšem důkazy pro toto odvážné tvrzení prozatím chybí.

Sc.JPG

Samoodbaovací kiosek

Prvopočátky samoodbavovacích kiosků pocházejí již z období raného neolitu, kdy údajně sloužily k polyteistickým rituálům. Jako první dochovaný důkaz o používání kiosků však považujeme nález pocházející z období kolem roku 1600 př. n. l. Jedná se o komplex 28 kiosků tvořící dohromady kružnicový tvar. Tento úkaz se nachází u soutoku řek Nadder a Bourne v jihozápadní části Anglie. Dle historiků jde o pozůstatek druidského kmene Sitů, kteří jsou považováni za zakladatele okulentního kioskářství (více o kmeni Sitů pojednává samostatný odstavec). V dnešní době se Sitské kiosky staly vyhledávaným turistickým cílem, známějším také pod názvem Stonehenge.

[editovat] Použití samoodbavovacího kiosku

Původní sitské kiosky se sestavovaly pouze ze dvou částí, a to z části opěrné a části vzpěrné. Český název „samoodbavovací“ je však nepřesný, jelikož pro nezasvěceného člověka je takřka nemožné bez předchozího vzdělání absolvovat celý proces sám (vinu v nepřesnosti výrazu přisuzují jazykovědci špatnému překladu z němčiny v době národního obrození).

U každé seance asistuje vzdělaný mnich (tzv. kioskář), který slouží jako médium mezi tazatelem, kioskem a nebem. Během celého procesu recituje medium magické formule v hevjugotolredybordingpaštině a uvaspasatočnétalonštině, jedná se o jazyky zdánlivě podobné dnešní angličtině a ruštině, ale lingvisticky neexistuje mezi těmito jazyky žádná spojitost. Během celého procesu tazatel (též odbavovaný) systematicky oslovuje významné biblické postavy, nejčastěji se jedná o „pana Boha“, „Ježíše Krista“, či „Ježíše a Marii“. Novelizovanější jedinci též používají slova z anatomie (tzv. doprdelisté).

Výsledkem dokončené operace je papírový šém, který se dělí na „prozatímní doklad“ (temporioralis documentalis) a „palubně vstupní doklad“, vše ovšem závisí na úspěšnosti celého procesu.

[editovat] Převorství sitské

Převorství sitské (z původního druidského kmene Sitů) je údajná tajná společnost zmiňovaná v mnoha konspiračních teoriích a dílech z oblasti fiktivní historie, většinou jako strážci Kiosku úmluvy. Převorství má své reálné základy, které můžeme dohledat u druidského kmene Sitů, obývající jižní část Anglie, v období cca 1800 př. n. l. – 54 př. n. l.

Po vpádu Římanů, pod velením císaře Julia Ceasera, roku 55 př.n.l na území dnešní Británie, docházelo k masivnímu vyvražďování Sitského kmene. K císaři se dostalo, že Sitové disponují Svatým kioskem, pomocí kterého lze ovládnou svět (o této relikvii se posléze zmiňuje i Bible a to pod názvem Kiosek úmluvy). Římanům se ovšem tento kiosek nikdy nepodařilo objevit. Pozůstatky vyvražďování můžeme nalézt i dnes a to v podobě značné nenávisti mezi kiosky a Římskými identifikačními šémy (Carte de identita).

Vyvoleným jedincům se ovšem podařilo uniknout římské genocidě a stáhli se do ústraní, zde ovšem veškeré podložitelné důkazy končí. Podle konspiračních teorií přežili Sitové dodnes a mají pod svojí nadvládou všechny kiosky na celém světě, díky masivnímu rozmachu kiosků na mezinárodních letištích po roce 2003 se spekuluje, že se jedná o zárodek převzetí světa pod jednu řídící organizaci, tzv. Nový světový řád (New Word Order).

[editovat] Kiosek úmluvy

Kiosek úmluvy (též schránka úmluvy či archa úmluvy) je kiosek obsahující nejcennější sitské náboženské předměty. Palubky zákona obsahující jedenáctero, Áronovu palubku a manu. O Kiosku úmluvy se zmiňují tři nezávislé náboženské spisky a to rukopis Tanachu (předloha dnešního Starého zákona), Korán a Manuův zákoník (Písmo Brahmy). Historie tohoto artefaktu se však napříč kulturami různí. Kiosek úmluvy byl brán vojsky do bitev, jako Schránka boží moudrosti. Známé je použití Kiosku Izraelity při dobývání Jericha.

Ovšem dle hinduismu se jednalo o pozůstatek jakéhosi pantheonu ve městě Mohendžo-daro před dobitím Indie Árji. Stopy po po Kiosku mizí roku 58 př. n. l., kdy byl Menelikem unesen z chrámu Svatého hrobu na Kalváretské hoře v Jeruzalémě do Aksumu, dnešního hlavního města Etiopie. Dělo se proto, že o Kiosek jevil zájem samotný Julius Ceasar, který jej považoval za klíč k ovládnutí světa. Traduje se, že Kiosek byl poté opět odcizen příslušníky Převorství sitského a dodnes je uchován na ostrově Tana Kerkos na jezeře Tana.

uncyclopedia