Teorie vsání prdu

Z Necyklopedie

Teorie vsání prdu je jednou z nejúčinnějších metod, kterak neutralizovat lidský pšouk. Její původ sahá až do starého Řecka, kde ji jako první popsal vědec Archimédes. Od té doby si ji oblíbili zejména hospodští povaleči po celém světě, kteří ji využívají v momentě, kdy si chtějí zachovat alespoň částečnou důstojnost.

Fyzikální základ má teorie vsání prdu v zákonu o tlaku vzduchu, konkrétně v jeho části o podtlaku. Při aplikaci barometrické rovnice dostaneme vztah:

Navzdory faktu, že se Archimédovi nikdy nepovedlo ji uskutečnit v praxi, přesně předpověděl podmínky nutné pro její uskutečnění. Náležitě vybavenému týmu odborníků se pak více než o dva tisíce let později povedlo provést celý pokus přesně podle Archimédových zápisků a jednomu z dobrovolníků se skutečně podařilo neutralizovat svůj pšouk. Původními zápisky obohacenými o vlastní poznatky tak pomohl mnoha interiérům od nepatřičného organického zápachu.

[editovat] Vysvětlení teorie

Teorie vsání prdu se zakládá na podtlaku vzniklém v břišní dutině. Aby se mohl pokus uskutečnit, musí nejprve dotyčný, kterýžto má v plánu zneškodnit svůj pšouk, požít jídlo, které způsobí v jeho zažívacím traktu vhodné podmínky pro následné uvolnění plynů. Takovýmto jídlům se říká prdutvorné (někdy též sračkotvorné) a mezi nejoblíbenější z nich patří tvarůžky, česnek nebo například luštěniny. Dříve, než začne prdutvorné jídlo chemicky reagovat s kyselinou chlorovodíkovou obsaženou v žaludku, je nutné jej spláchnout dostatečným množstvím piva, či jiného syceného nápoje, který jednak slouží jako katalyzátor při reakci a druhak je nutný pro druhou část pokusu. Aby totiž vznikl uprostřed podtlak, musí si dotyčný po prdu rychle krknout. Při krknutí se velká část plynného obsahu jedince odčerpá "vrchem", v břichu vznikne kýžený podtlak a pšouk je tak neškodně vtáhnut zpět do dutiny břišní. Matematicky vyjádřeno:

[editovat] Vsání prdu v praxi

Jak vyplývá z předchozího textu, sám Archimédes tohoto užitečného jevu za svého života využít nemohl. Neměl k tomu totiž patřičné vybavení. K uskutečnění pokusu je nepochybně třeba kvalitního prdutvorného jídla a bohužel, i když byla technologie starého Řecka nesmírně vyspělá, rozhodně jste tam nenašli ani tvarůžky, ani kvasnice. Stejně tak sycený nápoj nebyl tehdy lehce k sehnání, neboť Coca-Colu tehdy ještě neznali a, přiznejme si, pivo v Řecku nikdy neměli moc dobré. My však všechny tyto pomůcky k dispozici máme, a proto se vsávání prdů zvláště ve střední Evropě v poslední době stává čím dál oblíbenějším.

Pozor - tento pokus je však velice nebezpečný, a to jak v laboratorních podmínkách, tak i v kterékoliv jiné hospodě! Proto se o něj pokoušejte jen ve chvíli, kdy nemáte jinou možnost! Pokud vám nehrozí bezprostřední ztrapnění z posrání ne veřejnosti, radši si klidně prdněte a pokus nechte pokusem. Hrozí zde totiž hned několik nebezpečí:

• Při nadměrné síle krknutí je zde malá pravděpodobnost, že pšouk, poháněn částečně i svou vlastní setrvačností, se nejen vrátí zpět do dutiny břišní, ale projede celým zažívacím traktem, jícnem, hltanem a nakonec i dutinou ústní a společně s vypouštěným krknutím pak přece jen spatří světlo světa, jen k tomu využije jinou cestu. Kromě toho, že pak budete smrdět mnohem víc, to může způsobit i neléčitelné fyzické problémy, proto se doporučuje být při krkání opatrný.
• Při nadměrné konzumaci sračkotvorných jídel může kromě uvolnění plynů "spodem" dojít i k nezamýšlenému uvolnění hovna. Při opětovném nasávání hovna se pak může ucpat řitní otvor, což vede k několika katastrofálním možnostem:
  • Dojde k poruše při krkání a následovnému udušení, přičemž není potupnější smrti než se udusit svým vlastním hovnem.
  • Krknutí má dostatečnou razanci a prorazí si vrchem cestu ven, spodem však neproudí dovnitř žádné další plyny. Pokud hodnota podtlaku v dutině břišní dosáhne kritického bodu, může jedinec implodovat.
• Může dojít k takzvanému veletrhu, tedy situaci, kdy si dotyčný roztrhne kalhoty, trenky i prdel.

[editovat] Vědecké rozbory teorie

Poté, co byly poznatky o vsávání prdu rozšířeny do světa, chopilo se jich mnoho různých amatérských vědců a jalo se je podrobně zkoumat. Kromě teorie vsání prdu tak známe i teorii vsání hovna, jejíž všechny pokusy o uskutečnění však zatím skončily žalostným neúspěchem. Jiní vědci naopak zkoumají tuto teorii jako možný předpoklad pro vývoj lidského krkání, jehož účel nikdy nebyl příliš znám. Tito badatelé mají za to, že člověk krká jen proto, aby mohl pomocí krkání vsávat své prdy. Není totiž žádným tajemstvím, že už v pravěku prdy smrděly a byly důvodem mnoha rozmíšek v tlupách, stejně jako velice nízkého průměrného věku. Na obranu před nadměrným smradem si tak člověk postupně vypěstoval schopnost vsávat své prdy a vypouštět je na jiných, méně zalidněných místech. S postupem času a vývojem osvěžovačů vzduchu a ventilátorů se však na původní účel krkání zapomnělo a to se tak dochovalo do dvacátého prvního století jako jakýsi rudiment, který však začíná být opět využíván.

	edit Hovnocuc s.r.o.
	Fekete-Vodérád • Hovno • Lepík • Lepíkismus • Nasraná • Nápisy na WC • Průjem • Sběr psích hoven v Praze 666 • Teorie vsání prdu • Toaletova kružnice