The Plastic People of the Universe

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Mel Saddam

Vratislav Brabenec - dlouholetý člen dekadentního souboru The Plastic People of the Universe

Vráťa a Magor

Vráťa a Magor neztratili ani dnes nic ze své přitažlivosti

Kapela The Plastic People of the Universe vznikla v roce 1968 z iniciativy reakcionářských živlů, např. Ústřední zpravodajské služby Spojených států amerických nechvalně známé pod zkratkou CIA, které se dostaly do Československa v období podvratného socialismu Alexandra Dubčeka. Již od samého počátku byla inspirovaná neuměleckými seskupeními jako Velvet Underground, které jsou socialistické duši československých pracujících občanů velmi vzdálená. Přesto i tato kapela si dokázala mezi československými odpadlíky a příživníky vybudovat úzký okruh příznivců, většinou známých či příbuzných členů skupiny.

[editovat] Odpadlíci

Kdo však stojí za tímto cizokrajným názvem, v češtině znějící ještě cizáčtěji Plastičtí lidé z vesmíru. Jsou to lidé, odpadlíci našeho lidově-demokratického státu, kterým nebylo po chuti přidat ruku k dílu na budování nového komunistického režimu, kde každý dělník bude roven každému učiteli či doktorovi. Tito lidé se vzdali této krásné myšlenky a šli svojí vlastní cestou, cestou povalečství, příživnictví a nevkusné dekadence. Považte sami: Hlavní osobnosti této „kapely“ Milan Hlavsa a Ivan Jirous, jsou známí nikoli pod svými občanskými jmény, ale nevkusnými či nečesky znějícími slovy jako Mejla a Magor. Tato jména jistě slušným občanům nic neříkají. Dalším členem této skupiny je také Vratislav Brabenec, dříve profesionální hudebník, který se však rozhodl hrát spíše tuto podivnou hudbu, nežli kvalitní tradiční hudbu našeho lidu.

[editovat] Výtržnictví

Již od samého počátku období sovětské pomoci návratu k socialismu, byla kapela stíhána podle §202 našeho trestního zákoníku za výtržnictví. Nebyl to důsledek cenzury jak o našem rozhodnutí referovala západní buržoazní štvavá média, ale bylo to vyjádření dobrého vkusu našeho pracujícího lidu. Naši lidé si raději poslechnou opravdové umělce jako Helenu Vondráčkovou, Olympic či Karla Gotta a další české přední umělce a interprety než tyto tzv. rockové kapely.

[editovat] Hodnocení hudební komise

„Vedoucí souboru nemá umělecky jasné záměry. Kulturně politický rozhled slabý. Základní hudebně teoretické znalosti velmi slabé.“

[editovat] Posluchači

Kapela nikdy neuspěla před mladými lidmi, kterým se už dříve snažili vnucovat nové kulturní hodnoty.

„Rozkopte obrazy spalte si knihy, divadla ať srovnaj buldozery. Zahoďte všechno co má nějakou cenu, spáchejte atentát na kulturu.“

Toto zrůdné životní krédo sdělovali s patřičným řevem svým přívržencům, kteří byli stejní jako oni. Byli to nepracující lidé, kteří měli dostatek času objíždět s kapelou jejich koncerty, většinou maskované pod záminkou svatby některého člena souboru. Na koncertech se většinu času váleli po zemi a poslouchali jakési zvuky, které kapela vyluzovala na pódiu před nimi. V sále, kde kapela vystupovala, po nich často zbyl nepořádek – rozlité pivo, nedopalky a množství papírů.

[editovat] Odsouzeni

Naše země však nehodlá trpět jakékoli formy vandalství a chuligánství, členové kapely a jejich příznivci tedy po několika varováních byli zadrženi Sborem národní bezpečnosti a převezeni do vězení k převýchově. Zde se snad naučili základním pravidlům slušného chování v socialistickém státě. Byli vlastně už odsouzeni dříve- mladými lidmi, kterým se snažili vnucovat své životní názory. A je potěšitelné, že mladá generace dokáže skutečně rozeznat hodnotnou kulturu od dekadence. O tom ale západní tisk pomlčel, zato své čtenáře ujistil, že „v Československu elektrické vlny rocku vedou do bran žaláře.“

uncyclopedia