Vidle

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Vidle

Hrdá příslušnice vidláckého stavu při folklorní slavnosti sušení stébel travin. Snímek převzat z dobového erotického časopisu, povšimněte si koketně vykasaných nohavic.

„Veni, vidli, vici“

- Julius César

„Samý hrabě, žádný vidle“

- postesk Rudolfa II. nad nedostatkem obyčejných lidí u dvora

Vidle je souhrnný název pro chladné zbraně určené k boji nablízko. Tak jako rytíř nosil pyšně svůj meč, vojevůdce svůj palcát, příslušníci kasty vidláků nosí své pyšně své vidle proklatě nízko. O hrdé a svébytné kastě obyvatel Českých zemí i Horních Uher pojednává samostatný článek

[editovat] Historie

První písemná zmínka o vidlích pochází z druhé poloviny třináctého století a jejím autorem je jihočeský klerik Božetěch z Animuka, který ve veršovaném eposu popisuje milostná dobrodružtví Petra Voka zhruba následovně (citát je upraven do podoby srozumitelné současnému obyvatelstvu):

Statek u Nežárek

Božetěch z Animuka

Nebyl on to násilník,
odtáh' selku na seník.
Techtle mechtle, vnadů rej,
pánovi je teďkonc hej.

V tom tu sedlák stojí vztekle,
Vokovi prut zvadnul hnedle.
Nasraně pak zvolal "V řiť!"
na prcání nemám klid!

Sedlákovi pění krev,
nadával by do kurev.
Nežli však teď řeči tydle,
pánovi v řiť vrazil vidle.

"Toto bolí!", úpí pán
na sedláka nahněván.
Než se rány zahojnů,
potáhneš ty na vojnu!

Má se však obecně za to, že vidle spatřily světlo světa mnohem dříve a vznikly náhodou špatným ukutím hrablí.

Vildometcik

Vidlometčík pri metání vidlí v dál

[editovat] Druhy vidlí

V souladu s mezinárodně platnými předpisy o odzbrojování civilního obyvatelstva, legislativou EU a posilování represivních složek státu není prostému lidu dovoleno se na veřejnosti ohánět reálnými vidlemi. Ovšem aby nedošlo k negativnímu vlivu na ego (a sekundárně na ochotu k rozmnožování) dotčených obyvatel (což zase hlídá Ministerstvo kultury a Ministerstvo pro místní rozvoj), mohou býti prostí vidláci ozbrojeni dřevenými nástroji, kde není přesně stanoveno jakékoli omezení. Je tedy možno v přirozeném prostředí pozorovati statného vidláka či statnou vidlačku, kterak v ruce třímá vidle dřevěné, které toliko jakožto šidítko slouží.

[editovat] Dřevěné

  • Senné - tyto vidle jsou lehké, vyrobené z lipového dřeva a slouží k proventilování stébel travin tak, aby se zbytky pylu a prachu dostaly do atmosféry. Tímto starobylým rituálem je přivozováno návštěvníkům z měst kýchání, což umožnuje roztažení plicních sklípků. Rituál je zapsán na seznam UNESCO jako kulturní památka.
  • Machrvidle (lidově Mrdovky) - tyto vidle nemají žádný bojový účel a ani k žádné praktické činnosti se nehodí. Slouží jako součást kroje, kdy sameček vábí vdavekchtivou samičku. Sameček dává najevo svou plodnost velikostí vidlí, takže je možné vidět i třímetrové klacky. Zvyk stále přežívá v odlehlých vsích na Valašsku a hipsterských trzích v Praze.

[editovat] Kovové

Zatímco vidle vyrobené ze dřeva mají převážně folklorní a ozdobný charakter, ty metalické potěší oko nejednoho milovníka zbraní. Nejrozšířenějšími variantami jsou:

  • RV3 - ruční vidle tříbodové - úsporný model s převahou tzv. negativního vzorku. Výborně se hodí na přemísťování odpadních produktů skotu a jiných krav. Aerodynamické vlastnosti předurčují též tuto variantu k hodu do dálky či zapichování výběrčích daní. Jsou vyváženy na střed, tudíž úchop je pevný a hod přesný.
  • RV4 - ruční vidle čtyřbodové - těžší varianta určená k násilné penetraci neporézního povrchu. Typicky maskulinní nástroj, podobně jako například pletací jehlice. Velmi učinný při kradmém útoku, neboť vzhledem k vyššímu počtu ran, tzv. vbodů, dochází k rychlejšímu krvácení nepřítele a tudíž jeho brzké eliminaci. Drobnou nevýhodou je poněkud vyšší váha oproti ekonomickému modelu a zvýšená spotřeba vody pří následném umývání.

[editovat] Hnutí vidlí

Znak vidlaru

Znak vidlářů

Záhadní vidláři v Itálii.

Stávající protesty organizují různé volně spolupracující skupiny, platformy a iniciativy; nejaktivnější a zcela určitě nejviditelnější je však tzv. Hnutí vidlí (Movimento dei Forconi). Tato formace vznikla již v roce 2011 na Sicílii a od počátku se prezentovala autonomistickými myšlenkami, kritikou společné měny a tzv. tlaku z Říma a Bruselu.

Širší veřejnost se o vidlářích dozvěděla poprvé v lednu 2012, kdy původní jádro hnutí – zemědělci a malí dopravci – zablokovalo na několik dní hlavní spojnici mezi Sicílií a italskou pevninou. Důvodem bylo zvýšení ceny benzínu a hnojiv, ke kterému došlo v důsledku protikrizových reforem úřednické vlády Maria Montiho.

Nyní vidláři organizují přibližně 60 procent všech akcí, a to se značně rozšířeným táborem stoupenců. Podle agentury ANSA se jejich protestů účastní vedle zemědělců také studenti, živnostníci, nezaměstnaní, stánkaři, námezdní dělníci, antikapitalističtí aktivisté i fotbaloví chuligáni. Na demonstracích lze vidět jak rudé hvězdy, komunistické nápisy a vlajky radikálně demokratického Hnutí pěti hvězd Beppeho Grilla, tak i symboly otevřeně fašistických uskupení jako Forza Nuova či CasaPound.[1]

uncyclopedia
V jiných jazycích