Volební právo v Česku

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Exploding-head.gif Tento článek obsahuje příliš mnoho informací.
Pokud se je budete snažit všechny vstřebat, může se stát, že vám exploduje hlava.

Volební právo v Česku

Volební právo obecně znamená právo občanů účastnit se voleb do státních a samosprávných orgánů a funkcí. Rozlišuje se přitom volební právo aktivní, které znamená, že občan smí volit, a volební právo pasivní, které znamená, že občan smí kandidovat a být volem. Je to přitom znatelný odklon od původních představ o demokracii, podle kterých každý občan může být účastníkem trestního řízení. Rozlišovalo se trestní řízení pasivní, které znamenalo, že každý občan může být souzen a trestní řízení aktivní, které znamenalo, že každý občan může být i odsouzen.

V současných zdegenerovaných demokraciích je za normu považováno volební právo

  • všeobecné – každý svéprávný občan od určitého věku smí volit, bez ohledu na původ, pohlaví, náboženské přesvědčení, rasu a podobně. Za svéprávného občana je považován i volič levice;
  • rovnostářské – každý hlas váží stejně, neexistují privilegovaní voliči s větším vlivem na výsledek voleb, s výjimkou těch voličů, kteří si více hlasů dokážou zajistit;
  • tajné – volič nemusí zveřejnit, komu odevzdal hlas, navíc to často ani neví.

Volba přitom může být rovná, pokud voliči volí rovnou jednoho z uchazečů o funkci, anebo křivá, pokud vybírají volitele, kteří teprve cestou plnou křivostí provedou vlastní volbu. Křivá volba může mít několik stupňů, kdy volitelé vybírají se svého středu další volitele. Křivá volba se používá například při volbách prezidentů Česka, USA a Dagestánu.

Zlý kapitalista uchvacuje dělnickou třídu.jpeg

Zlý kapitalista uchvacuje nebohou dělnickou třídu - nakreslil 12letý Karl Marx.

Rukopis marx.jpg

Rukopis dopisu Marxe Engelsovi z dubna 1847.

[editovat] Stručně z obecné historie volebního práva

Volební právo je historicky spjato s demokracií, která vznikla ve starém Řecku a znamenala tzv. vládu lidu. Lidem však byli míněni pouze svobodní občané – muži, kteří do společnosti něco vkládali (daně) a tudíž dostali právo volit. Tato správná myšlenka se ve světě udržela až do konce 18. století, kdy se poprvé začalo volební právo rozšiřovat na všechny muže, až nakonec ve 20.století přešlo postupně různých zemích i na ženy. Tím byla narušena hlavní zásada, že volit, a tudíž podílet se na rozhodování, jak naložit s vybranými veřejnými prostředky, má pouze ten, kdo dostatečně přispívá do společné kasy, z které jsou poté tyto prostředky rozdělovány. Předpokládalo se, že v rodině vydělával pouze muž, proto volební právo jen mužům. Nástupu všeobecného volebního práva pro muže využili ve svých myšlenkách Marx s Engelsem, když v roce 1848 formulovali a vydali svůj Komunistický manifest, neboť považovali demokracii za špatnou a domnívali se, že je lepší jí nahradit diktaturou přijatelnou pro masy a nazvali jí komunismus. Zneužili tehdy nejnovějších poznatků společenských věd, že v každé společnosti je zhruba polovina osob, kteří jí nic nepřinášejí, chtějí ale od ní maximum získat a snadno se dají ovládnout a vymýšleli jak tuto skupinu využít pro své zvrácené myšlenky. Protože Marx byl sice zvrácený, nebyl ale hloupý (ve škole měl dokonce jedničku z kreslení), bylo mu jasné, že všichni se nemohou mít stejně dobře, brzy však přišel na to, že společnost lze uspořádat tak, že téměř všichni se budou mít stejně špatně, což je pro cílovou skupinu, na kterou se zaměřil, vyhovující.

Již v roce 1847 (31.dubna) napsal Marx Engelsovi dopis, kde tuto myšlenku rozvedl a poeticky takové osoby a příští voliče svých chimér charakterizoval:

Volič levice – náš člověk, proletář

Škola se mu nelíbila, radši běhal po venku,
v učení byl za debila, neudržel myšlenku.

Oženil se velmi brzy, pořídil si dětičky,
to vše ho teď trochu mrzí, stojí to plat celičký.

Často chodí do hospody, dát si pár piv s kumpány,
rodina pak žije z vody, děti nemaj banány.

Stát ho prý jen málo chrání, chtěl by toho mnohem víc,
v životě má jedno přání, bohatým vzít polovic.

Není si sám sebou jistý, v sobě vinu nevidí,
když volí, tak komunisty, všem sousedům závidí.


Engels k tomu Marxovi odpověděl: „ Máš pravdu, je to přesné, komunistické uspořádání společnosti bude jednoduché vytvořit, to jsou naši lidé, udělejme vše pro to, aby mohli volit, musíme k tomu spojit proletáře všech zemí. A tak se také stalo, volit může prakticky každý a podle toho to pak vypadá.

[editovat] Historie volebního práva v Česku od 19. století do současnosti

Volební právo nebylo na našem území až do roku 1919 všeobecné a rovnostářské. V 19. století se volilo podle volebních kurií, do nichž byli občané děleni podle jejich majetku a zároveň i poměr hlasů z těchto kurií nebyl stejný, neboť váha hlasu občana z první kurie měla správně vyšší hodnotu než občana spadajícího do kurie páté. Do roku 1896 byli takto občané děleni do čtyř kurií, a to kurie velkostatkářské, kurie obchodních měst, kurie obchodních a živnostenských komor a kurie venkovských obcí. Z volebního práva byly v této době vyloučeny ženy (vyjma první, velkostatkářské kurie), příslušníci ozbrojených sil a dělnictvo.

Roku 1896 se reformou hraběte Badeniho k současným čtyřem zavádí ještě pátá volební kurie, do které spadali všichni muži - občané starší 24 let. Roku 1907 byl kuriální systém zrušen a zaveden systém jedinovolby do Poslanecké sněmovny Říšské rady čímž bylo zavedeno všeobecné, rovné a tajné volební právo pro muže.

Všeobecné rovné právo tak, jak ho známe dnes, bylo zavedeno až po vzniku Československé republiky. V Ústavě ČSR z roku 1920 bylo zakotveno všeobecné, přímé, rovné a tajné volební právo, trvalo však delší dobu, než všichni voliči pochopili svou moc a důsledky jejich volby se začaly nepříznivě projevovat ve státním rozpočtu. Tento negativní vliv byl sice na 40let přerušen po roce 1948, kdy se podle Marxových tezí podařilo zavést diktaturu, státní rozpočet ale stačila ruinovat jediná strana, která byla u moci, ke které jí napomohlo právě všeobecné hlasovací právo.

Kontinuita byla navázána v roce 1990 a voliči brzy poznali svou moc a začali preferovat ty strany, které jim naslibovaly nejvíce. To si postupně uvědomily všechny politické strany, začaly se předhánět ve slibech, protože politikům začalo jít pouze o to být opět zvolen, což je hlavní důsledek přímé demokracie a všeobecného volebního práva.

[editovat] Volební právo v Česku od příštího volebního období

Od příštího volebního období bude muset být volební právo v Česku přizpůsobeno novým směrnicím Evropské unie, stejně, jako ve všech ostatních členských státech. Směrnice se připravuje v tichosti po dohodě všech frakcí evropského parlamentu, protože všichni byli seznámeni s ekonomickou situací členských zemí. Z celkového počtu 27 zemí jsou již tři v bankrotové situaci (Irsko, Řecko, Portugalsko) a do tohoto stavu se blíží dalších 6 zemí, přičemž žádná ze zemí EU nehospodaří bez státního dluhu. Členové evropského parlamentu se sice nezalekli míry zadluženosti, to většině připadá normální, zalekli se ale tajných informací Interpolu, podle nichž je Čína připravena situace využít a velkorysými půjčkami postupně Evropu ovládnout a Evropský parlament, jako první krok, zrušit.

Rýžování zlata.jpeg

Zchudlí občané Prahy 8 po měnové reformě v roce 1953 se pokoušejí rýžovat zlato na horním toku Rokytky.

Podle této, zatím tajné, směrnice bude volební právo v EU upraveno tak, že volit do orgánů, kde se rozdělují veřejné prostředky získané z daní budou moci pouze ti, kteří daně odvádějí, tedy přispívají do společného fondu. Postačujícím dokladem k volbám bude pouze potvrzení zaměstnavatele o zaměstnání trvající déle než rok. Teprve v další fázi, asi po roce 2019 budou moci volit pouze ti, kteří mají nejméně průmětný plat. Předpokládá se, že teprve poté se začne snižovat veřejný dluh, neboť těmto voličům , kteří umí hospodařit doma bez dluhů, bude proti mysli hospodaření státu s dluhy a nebudou volit strany, pro které je zadlužování prioritou.

Doplňkem směrnice má být ustanovení, že pro uspokojení širší veřejnosti má být v některých nedůležitých případech všeobecné volební právo zachováno. Buď ve volbách prezidenta, nebo v různých referendech bez ekonomických dopadů na stání rozpočet. Při projednávání této směrnice v českém parlamentu tuto úpravu přivítaly všechny strany vyjma KSČM, která tvrdí, že zadlužení není problém zvládnout, když stát vlastní tiskárnu cenin. Potřebné peníze se dají tisknout ještě dlouho, než se pozná, že je jich v oběhu moc. No, a pak je řešení jednoduché – bylo odzkoušeno v roce 1953 – měnová reforma, která problém elegantně vyřeší. Když nebude stačit přepočet vkladů 1:50, zavede se jiný poměr, třeba 1:5000.

Připomínka KSČM ale nebyla přijata a evropská směrnice podpořena. Na návrh ČSSD bylo zachováno všeobecné volební právo při volbě prezidenta, neboť tato strana se domnívá, že mají nejvhodnějšího a pro většinu národa nejpřijatelnějšího kandidáta, který na tuto funkci bude sedět jako prdel na hrnec. Pokud ovšem zrovna v době voleb prezidenta nezíská nějaký sportovec velkou medaili, nebo Kajínek znovu neuteče z věznice. Ti by asi svou věhlasností, přijali-li by přání mas, kandidáta ČSSD ohrozili.


uncyclopedia