Volejbal
Z Necyklopedie
Volejbal je kolektivní bezkontaktní sport vymyšlený v 19. století v puritánské asociaci mládeže YMCA. Cílem bylo vytvořit sport, kde budou moci hrát spolu chlapci a dívky bez rizika nežádoucích kontaktů. Proto měla být opačná pohlaví od sebe oddělena sítí.
Volejbal je také považován za sport, ve kterém nehrozí žádné nebezpečí zranění. To je v podstatě pravda, jedinými doloženými zraněními jsou vyvrknuté kotníky při prudkém pohybu, otřesy mozku po srážce se spoluhráčem a především vykloubení či zlomeniny pravého palce, prostředníčku, ukazováčku, prsteníčku či malíčku, dále vykloubení či zlomeniny levého palce, prostředníčku, ukazováčku, prsteníčku či malíčku po odehrání míče.
Obsah |
[editovat] Původ názvu
Navzdory tomu, že mladí křesťané z YMCA jsou slušňáci, kteří by do úst nevzali sprosté slovo, je název volejbal nepochybně odvozen z oslovení "vole!", kterým se hráči na ploše vzájemně častují.
[editovat] Hrací plocha a vybavení
Volejbal se hraje na obdélníkovém hřišti o rozměrech 18×9 metrů, které je rozděleno na čtvercové poloviny střední čárou, nad kterou visí síť. O výšce sítě se dohadují obě družstva před zápasem v takzvaném dohadovacím řízení. To smí trvat nejdéle 2 hodiny. Pokud se hráči v určeném čase nedohodnou, výška se vypočítá podle vzorce:
Na měření hráčů a výpočet je určena nejvýše 1 hodina.
Před začátkem hry proběhnou volby kapitánů obou mužstev, na což je určena nejvýše 1 hodina. Na začátku hry si kapitáni vylosují právo na první podání či volbu strany hřiště. Losování probíhá „stříháním“ kámen, nůžky, papír systémem raz-dva-teď, na 3 vítězství. Na losování je určena nejvýše 1 hodina.
Pokud se vše stihne do západu slunce, jedno z mužstev zahájí hru podáním (servisem). Ten z hráčů podávajícího mužstva, který na hřišti stojí vpravo vzadu, si s míčem stoupne za koncovou čáru, nadhodí si míč a úderem libovolné ruky ho pošle přes síť na soupeřovu stranu hřiště. Tím je míč ve hře.
Protější mužstvo se snaží míči zabránit v dotyku s povrchem Země, neboli zemskou kůrou. Snaží se ho odehrát zpět přes síť. Při tom se ovšem smí míče dotknout každý z hráčů maximálně třikrát, přičemž se žádný hráč nesmí míče dotknout dvakrát po sobě. Počítání dotyků všech hráčů činí velké nároky na schopnosti sudího. To mužstvo, které v rozehře nechybovalo, dostane po jejím skončení jeden bod a může se hned občerstvit alkoholickými nápoji, nebodující musí sušit hubu.
[editovat] Specializace hráčů
- Hadači - jsou rekrutováni z filozoficky vzdělaných lidí, a s politiků. Jejich cílem je rozeštvat soupeřící mužstvo neustálými poznámkami, urážkami a debatami. Mají také za úkol neustále protestovat u rozhodčího.
- Smečaři - hráči obvykle specializující se na útok (smečování) a snažící se prudkými míči zranit a vyřadit jednoho z protihráčů.
- Blokaři - hráči obvykle specializující se na obrannou hru.
- Libero - hráč s barevně odlišeným dresem.
[editovat] Střídání hráčů
V soutěžních volejbalových zápasech smí být v průběhu hry hráči střídáni. Děje se tak hlavně proto, že vyhrávající družstvo je po neustálém občerstvování ožralé. Proto mají hráči na lavičce zakázáno pití alkoholu. V průběhu jednoho setu smí jedno mužstvo střídat maximálně šestkrát. Libero bývá obvykle ožralé nejdříve, může tedy být vystřídán v libovolném přerušení hry a toto střídání se do počtu střídání nezapočítává.
|  Sporty a sportovci  | 
|
| Alkoholismus • Běh • Cyklistika • Formule 1 • Fotbal • Golf • Hokej • Jezdectví • Lukostřelba • Řitní alpinismus • Šachy • Vodní turistika • Volejbal Kapří liga • Slavia 07 • AC Sparta Praha • Snowboarďačky • Zimní olympiáda v Praze |
