Záviš

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
Zavis 03-02.jpg

Záviš, vlastním jménem Milan Smrčka, je český šansoniér, filosof, zpěvák a alkoholik. Je dvacetinásobným držitelem prestižní ceny Český slavík a zakladatelem filosofické školy zvané pornofolk. Do historie vstoupil pod jménem Záviš z Falkenštejna, (starohornoněmecky: Sawisch von Fuckenstain)

„Záviš je fantastický recesní písničkář, a i když jsou jeho texty dost tvrdé, velice mě pobaví“

- Karel Gott

„…ze zhruba 21000 slov, které obsahují Mistrovy (vydané) písně, je pouhých 343 sprostých, což znamená jedno sprosté slovo na více než 60 slušných“

- Český statistický úřad [1]

[editovat] Život a dílo

Záviš z Falkenštejna se narodil kolem roku 1250 jako syn utiskovaných šlechticů, Budivoje z Krumlova a Perchty z Falkenštejna kdesi na pomezí Čech, Moravstánu a Rakouska. Jeho mládí bylo poznamenáno krutou vládou krále Přemysla Otakara II. Tento panovník sice poprvé ukázal, že Česko a Rakousko by měly být v jednom státě, avšak nelibě nesl Závišovo plenění Jihočeska. Když Přemysl Otakar II. začal stavět jakousi stavbu v Temelíně (ani archeologické nálezy, ani písemné prameny nám neumožňují určit, k čemu měla sloužit), vzbouřila se také doposud poslušná rakouská šlechta. Tehdy se i Záviš spojil s Přemyslovým protivníkem, Rudolfem Habsburským a dokázal že Přemyslova pýcha předcházela pád, osobně ho udolal na Moravském poli.

Poté Záviš navázal milostný vztah s královnou vdovou Kunhutou neboli Kundikundou, který však byl doprovázen drobnými neshodami, ježto Kunhuta ho chtěla jako milence, zatímco on ji chtěl mít jako dominu. Z deprese a frustrace nad nenaplněným vztahem začal tvořit své známé písně.

Znak panu z Fuckenstejnu.png

Znak pánů z Faknštejna.

Kokot starý
I když vím, že pro mnohé vás to bude těžké k pochopení, já jsem starý kokot, to je seznámení.
Jsem starý kokot a co má být? Za tohle mě přece nemůžete odsoudit.
Vary, vary, vary. Vary, vary, vary.
Já jsem kokot starý.
Vary, vary, vary. Vary, vary, vary.
Já jsem kokot starý.
Na to nemusíte jezdit ani do ciziny, abyste vyslyšeli ty moje kokotiny.
V putice jsem dnes a denně, kdybyste se ptali, stačí se jen špiznout a tam já, ten kokot starý.
Zejtra budu zase chrápat někde za plotem, co také se mnou, se starým kokotem.
Ještě že mně občas zbylo na nějakou ludru trochu páry, i když na mě občas křičí: "Hele, kokot starý!"
Hlavně že to ještě frčí, hlavně že to pálí, to potom i zapomenu, že jsem kokot starý.
Funebráci na mě kynou, připravují máry, oni kurva dobře vědí, že jsem kokot starý.

[editovat] Konec

Podobně neúspěšný byl i v roli vychovatele. Kunhutin pubertální syn Václav II. ho nerespektoval jako svého otce, nechal ho zajmout...


Záviš byl vyvlečen z kobky. Přemyslův levoboček Mikuláš, starý odpůrce, smýkal jím v strašném ponížení od hradu k hradu. Všude tam, kde se nějaký Vítkovec či Závišův přítel bránil, rozbil jednoho dne kat svůj stánek z hrubých koz a z potřísněných prken. Potom zatkne do země delší rameno jakési zvoničky a na rameno krátké upevní umíráček. Když zazní hluchý zvon, pozvedne kat sekeru a nějaká stvůra, zestárlá v potupě, se dává do řeči a houká: Vítkovci, zrádci, vydejte svůj hrad! Otevřte bránu, jinak padne Závišova hlava! V srpnu, dne dvacátého čtvrtého, dorazil kat před Hlubokou…


...a nakonec ho nechal v roce 1290 na Hluboké "setnout plknem".


Hluboká, Hluboká s věžemi a valy,
za dávna Záviše pěvce tu sťali.
Sťali ho pod hradem na svěžím luhu,
Ubohý zpěváku, ubohý druhu.
Rád že měl královnu, padla mu hlava,
Posavad rudne tu od krve tráva.
Vítězslav Hálek
uncyclopedia