Zamrazid vápenatý

Z Necyklopedie

Přejít na: navigace, hledání
1 Kc zlamana Tento článek stojí za jednu zlámanou grešli. Je třeba jej převést na konvertibilní měnu, nebo na zlato, případně na sůl, která je nad zlato. Moeda mafagafo

Zamrazid Vápenatý (CaMr), je sloučenina prvků Vápníku a Mrazíku. Do ovzduší se dostává především v zimních měsících a působí škody v řádech milionů zlámaných grešlí.

[editovat] Historie a využití

V minulosti (v pravěku a prapravěku) byl Zamrazid Vápenatý velice rozšířený zejména v Evropské unii. Tehdejší předseda Evropského parlament Karel Klacek vydal proti Zamrazidu rozsáhlá opatření zahrnující 99,4871 % úrody zelí, stádo krav produkujících 3,2167 litrů metanu za minutu, vodíkovou bombu a pořádně vyzrálou slivovici. Pomocí těchto opatření se našim předkům podařilo zneškodnit arktické ledovce a eliminovat vysokou hladinu zamrazidu v ovzduší. Zatímco v Evropské unii bylo zamrazidu až příliš, v Africe byl zase fatální nedostatek, kvůli Chemtrails a přistání ufonů vznikla Sahara, plocha rozkládající se na území tý divný země pojmenovaný podle druhu kafe, Maroka, Tuniska a Kadáffího říše. Tam to vypadalo opravdu zle. Kvůli nedostatku zamrazidu v ovzduší začali lidé vymírat a mrazáky, ve kterých by se dal kapalný zamrazid skladovat neexistovaly. V období starověkého Egypta byl zamrazid využíván jako nutná součást balzamovací směsi, která tělo udržovala v pevném skupenství. Egypťané pravděpodobně byli také schopni ze Zamrazidu vyrábět cihly, jedině to vysvětluje fakt, že v pyramidách je o několik stupňů nižší teplota než v okolní poušti. Ve starověkém Řecku zase filozofové kouřili zamrazidové dýmky, aby si udrželi chladnou hlavu. Například Sokrates na svůj zlozvyk doplatil smrtí, ale současná řecká vláda v rámci konspirací a utajování slabostí svých národních hrdinů rozšířila pomluvu, podle které byl Sokrates otráven Bolehlavem. To vůbec není pravda. Bolehlav je neškodná kytička. Ve starověkém Římě zase císař Nero odstranil z města veškerý zamrazid, což zákonitě muselo vést k Požáru Říma, a Nero jako správná svině z nich obvinil křesťany. Ostatně Řím byl zamrazidu vděčný za většinu svých úspěchů. Vyvinuli totiž novou, supervýkonou zbraň - zamrazidové dělo, nejmocnější ze všech multisuperextraultramegacool vychytávek starověku. Fungovalo na tomto zdánlivě jednoduchém principu: Pomocí rozprašovače v dělu naplněného tekutým zamrazidem lze zahájit smrtonosnou palbu mikroskopických kapiček zamrazidu, které vniknou nepřátelům pod kůži a zamrazí jejich orgány, a separovaný vápník okolo ní vytvoří jemnou vápenitou krustu. To souvisí s jednou podivnou vlastností zamrazidu, o které se zmíním později. Tímto způsobem se podařilo obsadit Římu většinu tehdy známého světa a rozvrátily jej až barbarské kmeny, které napadlo chodit do bitvy v pláštěnce.

Ve Středověku byl zamrazid považován za nástroj ďáblův a jakékoliv jeho využívání bylo přísně trestáno. Španělská inkvizice v rámci rozšíření nabídky trestů za pašování, přechovávání či dokonce používání zamrazidu používala speciální mučící nástroje. Problém byl v tom, že většina z těhto nástrojů využívala zamrazid, a tak inkvizitorům nezbývalo nic jiného, než se mučit mezi sebou. V 15. století však nespokojenost s církví začala stupňovat především kvůli objevu skvělých konzervačních vlastností zamrazidu. V Čechii proti církvi vystoupil oblíbený kazatel Jan Hus, který ve svém slavném projevu na hranicích království (v Kostnici) prohlásil: "Nevidím důvod proč využívání zamrazidu nadále bránit." To byla jeho poslední slova. Byl upálen a pohřben v zamrazidu. "Když ho má tak rád" prohlásil arcibiskup Sudetský krátce po pochování mistra Husa. To vedlo k rozsáhlým vlnám nepokojů v Čechii a později i v Anglii a Německu. Vzbouřenci se totiž nebáli používat zamrazidová děla, zamrazidové katapulty či dokonce zamrazidovou vozovou hradbu.

Počátkem 16. století bylo i v Čechii jasné, že s klérofašismem je konec. Zamrazid začal být velice často používaný, zabývali se jím významní vědci a veřejně se o něm mluvilo. Ludwig van Beethoven dokonce napsal slavnou Ódu na zamrazid, jednu z nejslavnějších skladeb historie. Dokonce i takový skopčák jako Wolfgang Amadeus Mozart se přiznal, že jej zamrazid inspiroval k mnoha symfoniím.

Průlomem bylo 19. století a Průmyslová revoluce. Zamrazid začal být využíván v potravinářském průmyslu, obuvnictví, molekulární gastronomii, jaderné fyzice a podobných pseudoodvětvích. Ve 20. století byl zamrazid opět používán jako zbraň v obou světových válkách. Byl nutnou součástí Cyklonu B, zároveň byl využíván spojenci při bombardování Drážďan. Velký význam pak měl zamrazid jako součást LSD a tak celkově stoupla cena akcií na trhu se zamrazidem. Někdy v 50.letech bylo využívání zamrazidu k válečným účelům zakázáno na ženevské konferenci o chemických zbraní.

[editovat] Zamrazid jako droga

Zapálením zamrazidu vápenatého (CaMr) vznikne CaO (oxid vápenatý, rozuměj vápno) a výpary MrO (Oxid Mrazný, lidově Mrazák). Právě oxid mrazný funguje jako droga, po které vás bude mrazit a budete mít chladnou hlavu. Existenci drogy nám však USA, Vašington, George Soros a Pražská kavárna zatajují a dávají ji různé přezdívky jako LSD, Marihuana apod.. Na této droze byla závislá spousta celebrit jako Beatles, Barack Obama, Karel Schwarzenberg, Tomyslav Flus a další.

[editovat] Specifické vlastnosti zamrazidu

Na zamrazidu je velice zvláštní to, že čím vyšší je teplota, tím snadněji zamrzá. Bod mrazu je okolo 5° C, vypařovat se zamrazid začíná v -50° C, ideálni teplota pro jeho přechovávání je tedy někde okolo -20° C. Doporučujeme skladovat v mrazáku.

uncyclopedia